Jsem spisovatel, píšu knihy, a tak se mě občas někdo zeptá, jak se taková kniha píše. Bývám docela v rozpacích a nevím, co mám odpovědět, vždyť kniha se píše tak, že se prostě píše. A psát umí snad každý. Jenomže není psaní jako psaní. Něco jiného je umět se podepsat celým jménem, a něco jiného být takzvaně literárně gramotný.
Literární gramotnost je jedna z dimenzí funkční gramotnosti, jak ji vysvětlují sociologové. Literární gramotnost je schopnost umět vytvářet srozumitelné texty. Donedávna jsem si myslel, že jsem v tomto ohledu literárně gramotný. Ale ouvej, moje literární sebevědomí dostalo ránu, když mně tuhle vyčinil jeden čtenář, že mému slovu nerozumí.
Jak může nerozumět tak brilantně jednoduchým větám, rozhořčil jsem se v duchu. Vždyť jsou tak průzračné, jako vody Berounky vlévající se v Praze do Vltavy. Příkladně uvedu: psal jsem o snech a zvolil ten nejpreciznější a nejsrozumitelnější popis snů. Nu, posuďte sami.
Napsal jsem, že sny jsou extrapolyhormonální divergence bifokální optiky mozkové kůry, skrze kterou se resuscitačně extrahují naše blokační centra diverzálně rozdělená na mé a tvé. Že je vám to hned jasné? Já to věděl, že jste literárně gramotní. Z jednoho čtenáře, který mně vyčinil, těžkou hlavu mít nebudu. Určitě byl literárně negramotný. Nebo, že by to bylo naopak? On že by byl literárně gramotný, zatímco já ne? Tvrdíte, že to bude asi tak? Vy mě strašíte! Budu muset o tom přemýšlet...
Vidíte, jak těžké to má spisovatel. Ono to vypadá, že si jen tak radostně píše, co ho napadá, jenomže ve skutečnosti se za každým slovem, za každou větou a za každým odstavcem ptá: Bude mi čtenář rozumět?
Jaký by to byl spisovatel, kdyby jeho textu nikdo nerozuměl? Budižkničemný by to byl spisovatel! Nechci být budižkničemný spisovatel. Chci umět vytvářet srozumitelné texty. Ale co to je srozumitelný text? Když napíšu: Ňaňaňaňaňa..., je to srozumitelný text? Pravděpodobně není a nerozumíte mu, ačkoliv jste kdysi dávno takto mluvili. Když napíšu: Dítě na maminku vyhrklo: „Ňaňaňaňaňa...!“, asi už tomu rozumět budete. Takže ona je to srozumitelnost tak trochu o souvislostech.
A o to mi jde. O souvislosti. Neboť všechno se vším souvisí. A tohle moje krátké povídání souvisí s mou naději, že mu porozumíte, stejně jako porozumíte mé nové knize ŠTĚSTĚNKY Z MLÉČNÉ DRÁHY, která vychází 18.11. a je o srozumitelných souvislostech mého (našeho, vašeho) života. O souvislostech, které z něho činí jedinečnost. O hledání této jedinečnosti v sobě a v druhých.
O znovuobjevování ztracených snů. O prožitcích skutečných i neskutečných. O extrapolyhormonální divergenci bifokální optiky mozkové kůry..., aha, promiňte. Málem bych zapomněl, že jsem literárně gramotný. Že jsem spisovatel. Že píši srozumitelné texty. Ale nakonec - to musíte posoudit sami. Těším se, vždyť mnozí z vás na těchto stránkách jste vlastně kolegyně a kolegové spisovatelé, neboť vaše texty zde uveřejněné - jak jsem s radostí poznal - jsou literárně gramotné, tedy srozumitelné, a ještě navíc i půvabné a vtipné.
Takže více o knize a způsobu objednání na www.knihyodlubomira.cz. Moje fotografie připojené k tomuto textu jsou součástí textu knihy Štěstěnky z Mléčné dráhy.
