Výpravčí Mojmír Vrána dosáhl důchodového věku v dobré fyzické i psychické kondici. Nebyl totiž ve službě vystaven nepříznivým klimatickým podmínkám. Deset let sloužil pouze uvnitř budovy jako dispoziční výpravčí. Při nepřízni počasí vždy jenom zavřel okno! To jeho dlouholetý vedoucí posunu, pohybující se v terénu za každého počasí, odešel předčasně do důchodu. Byl stižen četnými neduhy. Už zůstal jen doma. Mojmír nehodlal odpočívat. Musí mezi lidi. Nastoupil jako ostraha v supermarketu. Naneštěstí se ocitnul v tom největším náporu kupujících. Bylo před vánocemi. Do zblbnutí se ozývají vánoční koledy, prokládané reklamou a četnými upozorněními. Je to k zbláznění.
Najednou se prostorem obchodu se ozývá výzva, opakovaná každých deset minut: "Upozorňujeme kupující, že se ve všech odděleních pohybují kapsáři. Hlídejte si své věci, zejména na eskalátorech!“
Okradený očan pobíhá po prostorách obchodního domu. Přišel o peněženku s několika tisíci, když hledal zatoulaného vnoučka. Rozlícený muž si stěžuje policistům i ochrance. Ti jenom krčí rameny. Hledá ředitele, ale není k nalezení. Pán posléze vniká do hlasatelny, vyhodí slečnu a zabarikáduje se. Pak uchopí mikrofon a ozve se toto hlášení: "Upozorňujeme kapsáře, že ve všech prostorách obchodního domu se pohybují v civilu ostří hoši s výcvikem! Mají dovoleno přerazit vám pracku, jakmile se dotkne cizí peněženky!“ Lidé pobaveně naslouchají. Je to příjemné rozptýlení. Někteří se smějí. Výzva se ozývá delší dobu, nežli se ochrance podaří vyrazit dveře a hlasatele zneškodnit.
Výzvu slyší i známý redaktor, bojovník za lidská práva. Právě dorazil do obchodu. Je profláknutý z televize a lidé jej znají. U populace je značně neoblíben. Proslavil se totiž známým humbukem v Matiční ulici.Objevil se v pravý čas na pravén místě.
"Protestuji, protestuji!“ křičí bojovník. "Ta zpráva je zavádějící. Je-li to pravda, jde tady zjevně o porušení lidských práv kapsářů. Není-li to pravda, jde o poplašnou zprávu, vyvolávající mezi kapsáři paniku!“
Jak se tak ochránce lidských práv rozčiluje, nabaluje se na něj čím dál více lidí. V chumlu se redaktor takřka ztrácí. Nevděk světem vládne. V davu je okraden o obálku s penězi. Je v ní honorář za knihu Problematika lidských práv lidu rovníkové Afriky.
Jakmile okradený zpozoroval ztrátu, vytřeští oči a zalapá po dechu. Zbrunátní a změní barvu. Pak vystoupí na stůl a zvolá: "Okradli mne, okradli mne. Tohle by se za Adolfa stát nemohlo!“
Za svá odvážná slova sklidil neutuchající potlesk. Možná poprvé ve svém životě! Nemohl být však žalován případným udavačem za propagaci fašismu. Z jeho výroku totiž nemohlo být patrno, kterého že Adolfa měl okradený ochránce lidských práv přesně na mysli!