Pán v nejlepších letech, fešák, čistě oblečen a oholen. Opět se při hovoru dozvídám, že je starý mládenec. Tady jsem však přemýšlela, proč?! Že by o něj ženské nestály? Nevypadalo to, že by na něj ženská ruka nesáhla. Tenhle se určitě po mém doteku klepat nebude.
Neklepal se, ale já jsem začala objevovat, proč se u něj ženy na stálo nedržely. Kdo nemá rád vůni shnilých jablek, tak dlouho vydržet nemůže. Je pravda, že každý člověk má nějaké pižmo, ale tohle nebylo skoro k vydržení.
I když jsme si hezky při masáži popovídali, pán inteligentní a sečtělý, moc jsem se těšila na jeho odchod. K odchodu se však moc neměl. Jeho dušička i tělíčko si moc lebedily a moje setsakramenská profesionalita zase vydržela těžkou zkoušku.
Pán pravil, že bude chodit pravidelně, že se mu velice líbím já i moje příjemné ruce. Řekla jsem vychovaně, že mě to těší, a dlouho jsem potom větrala, i když venku byla pořádná zima. Raději zima, než plná místnost shnilých jablek. Je to opravdu povolání nelehké. Jak já se jenom uživím a jak to vydržím?
Přečíst si můžete také: