Fanoušek Rendlů začal navštěvovati první třídu v roce 1948. Zatímco se před chlapcem začínaly otevírat obzory a zajímavosti z Velké země, otec Vincenc počal navštěvovati lekce Lidového kurzu ruštiny. Ani za sto nanuků však nedokázal přelouskat azbuku. Školení zanechal a Fanouška nechal vstřebávat znalosti předepsané povinnou školní docházkou. A tak se Fanoušek dovídal, že parní stroj vynalezl Polzunov a žárovku Jabločkov. Padák že je dílem Kotělnikova a bezdrátovou telegrafií že se do dějin zapsal Popov.
Teď je Fanoušek malým chlapcem. Podle všech předpokladů má vyrůstat dítko režimu. Zpočátku to tak vypadá. Píšou se ručně přihlášky do Pionýra. Výtvarnému projevu se nekladou žádné meze.Vytvářejí se pionýrské skupiny. Razí se zásada – co třída, to oddíl! Naštvaní a znechucení kantoři jsou automaticky postaveni do čela oddílů. Pořád se někdo někam volí. Fanoušek je zvolen třikrát brigádním, dvakrát kulturním a jednou sportovním referentem třídy.
Režimní blbci jdou tak daleko, že přetransformují starou vojenskou píseň Dragouni, dragouni, malované děti do písně Pionýři, pionýři, malované děti. Volové však zapomínají na další sloky.Tam dává pionýrovi Moravanka hubičku a České děvče nechce! Na tomto místě může loudit hubičku jistě vousatý dragoun a ne dítě školou povinné! Co chcete po hlupácích, kteří slavnou vojenskou píseň od Zenty – Eugen Savojský, opatří slovy vstanou noví bojovníci.
A zpívá se Čapájev a píseň Mladá partyzánka Koňa Jachala. Tahle píseň byla opravdu perlou. Mladá partyzánka Koňa Jachala, pušku nabila, Němca zabila. Refrén pak zněl. Ej, něch sa čuje čuje, ej něch sa zdá, moja mladá partyzánka Koňa Jachala. Dodnes není Frantíkovi známo, šlo-li tehdy o křestní jméno a příjmení, nebo o prostý fakt, že soudružka Jachalová jezdila na koni. Dětí se stávají zmenšeninou dospělých.
Literatura z velké země přináší do mozků dětem zvláštní hrdiny. Soudruh Ždanov, velký přítel pionýrů, zasívá do dětských duší novou morálku. Pavlík Morozov udal svého otce – kulaka. Kulaki Pavlika ubíli! Pavka Korčagin příšel v mraze o nohy na stavbě železnice, kdesi na Sibiři. Hrdinům práce zapomněli totiž nejprve postavit ubytovnu a kamna, ve kterých si hrdinové práce mohli zatopit. Nebyl by to problém, všude kolem se válelo množství dřeva. A tak Pavka u krumpáče stál a pořád ládoval. Stal se z něj mrzák a hlavní hrdina veledíla Jak se kalila ocel. Spisovatel Žurba přivedl na svět Sašku Matrosova. Ten zalehl střílnu nepřátelského bunkru vlastním tělem, ačkoliv mohl díru klidně ucpat bandalírem.
A do této nepohody se datuje hrdinský a záslužný čin dvou knihomolů, Fanouška Redla a Jozífka Sekaniny, Ze školní knihovny byly vyřazeny Mayovky, Foglarovky, Bigglesovky a svázané sešity edice Polnice od nakladatelství Toužimský a Moravec. Vše bylo odevzdáno do sběru a umístěno do sklepa ve školní budově. A tu oba malí dobrodruhové podnikají výpravu do podzemí a odnášejí vytlučeným okénkem tyto poklady dětství, jako kdysi malý František Věk cenné knihy ze zrušeného kláštera. Lup si pak rozdělí stejným dílem.
A vesnicí se projíždí Tonda Rozvoda na traktoru beze střechy. Na masce traktoru má namalovanou rudou hvězdu a někam za sedačku vetnutu žerď s rudým praporem. Rolníci se pistolí za opaskem ,,přemlouvají“do JZD. Učitel Jízva v sousedním městě je jako tajemník Strany národně sociální usvědčen z protistátní činnosti pistolí, kterou v životě neviděl a evidentně s ní ani neuměl zacházet.
Starému Vinckovi Rendlovi oznámili, že už není sociálním demokratem, ale komunistou! Ten to vzal se stoickým klidem a pravil:,,Alespoň mne rodná strana ochrání při kradení suchárků v lese!“ Soudruzi mu také tímto dali najevo, že jako živnostník byl v podstatě považován za dělníka, neboť se kdysi vyučil strojním zámečníkem .Malý Fanoušek tohoto faktu zneužíval, a byl nadále spolehlivě kryt dělnickým původem.
I přišlo na řadu šátkování pionýrů. Tomuto aktu ale předcházela příhoda, která oddálila ošátkování Fanouška Rendlovýho až ve druhém sledu. Fanoušek totiž zakoupil u papírnice Valburgy Horáčkové v Brankovicích za pionýrské peníze papundeklový odznak organizace. Tuto relikvii opřel při fotbale o zábradlí. Neřízená střela kopacího míče pak trefila do odznaku a smetla jej do močůvky. Odznak pak i po osušení voněl septikem. Za tento čin byl Fanoušek odsouzen pionýrským soudem až na druhé šátkování v příštím termínu. A tak na Fanouška rudý šátek nezbyl. Stál tak jako jediný na pódiu s holým krkem, zatímco kamarádům svítil kolem krku rudý symbol. Bylo to přesně tak, jako když se nedostalo medaile Antonu Špelcovi.
Fanoušek všechno obrečel. Otec Vincenc jej však uklidnil svým zvláštním způsobem.Pravil:,, Francl, vždyť jsou to volové! V Bučovicích budou mít příští měsíc Pionýrský slet. Jó, když se slítávali Sokolové, to bylo něco jinýho. Mávali při letu křídly. To by mne zajímalo, čím budou mávat v letu ti pionýři? Cípy těch jejich šátků je ve vzduchu neudrží!“Dlužno podotknouti, že později pionýři nosívali své šátky zmuchlané ve školních brašnách. Dávali si je značně zdevastované na krk až po důsledném napomínání ředitele školy, bývalého lidovce!
Fanoušek Rendl se dítkem režimu nestal. Zabránil tomu třetí ročník časopisu Vpřed! O dva roky starší kamarád přinesl do třídy svázanou knihu – zjevení! Najednou se objevila oáza ve vyprahlé poušti. Bomba. Ročník časopisu Vpřed- Rychlé šípy! Najednou z ní vystupují Rychlé šípy, Film minulosti, Pim a Red. Zábrodský se střídá s Bicanem na sportovních stránkách. Kačer Donald baví kreslenými příběhy. Čtenář se ocitá pod lví tlapou a toulá se Bobří hrází. Václav Bozděch nalétá nad Německo a jeho hrdina bojuje s osudem. Ten ročník Vpředu provádí ve třídě ideologickou diverzi. Od té doby nám všem můžou pohůnci soudruha Ždanova vlézt na záda. Totální zhroucení komunistických snah způsobil u generace Fanouška Rendla Jaroslav Foglar. On Koniáš jistě dobře věděl proč v období Temna pálil knihy. To ostatně věděl i Josef Goebels! Když o své zkušenosti z dětství vyprávěl Frantík později samotnému Foglarovi, Jestřábovi, byl tím starý pán zjevně potěšen. Kdyby komunistům, odpustil vše, mrzačení duše mládeže a osud letců z Velké Británie jim do konce života neodpustí nikdy.Někde soudruzi udělali chybu. Mládež nezískali!
A ve škole učí hlupák děti o sovětských kravách Poslušnica jedna a Poslušnica dvě. Dovídají se, že Trofim Děnisovič Lysenko se chystá vypěstovat rostlinu. Bude to nahoře rajče a dole brambor. Jako houby po dešti rostou Mičurinské kroužky. Blbci ruší Foglarovy čtenářské kluby Vpředu a v pohrobcích tohoto časopisu vznikají kroužky čtenářské. Na oddílových schůzkách se rozebírá činnost Toníka Krouského, důvěrníka z Kolbenky.
Fanoušek přednáší na školní besídce báseň Buchty od Stalina a na záchodě v místní hospodě se objevuje slogan. Dělejme tu podle norem, ruské lejno je nám vzorem! Ozývají se šuškané verše – Když jsme byli s Amerikou, svítili jsme elektrikou. A teď když jsme se Stalinem, tak svítíme petrolínem. Vrcholem samizdatové poezie je však veršovánka. My jsme malé pionýrky, máme ještě malé dírky. Až budeme ženy míru, budeme mít velkou díru, na výrobu pionýrů!
V tomto kulturním marasmu se ale slaví normálně církevní svátky!
No proč ne, konečně, katolický kněz Josef Plojhar byl ministrem zdravotnictví!
Na velikonoce bylo už od čtvrtka volno. A tu nastával pro vesnické kluky svátek největší. Chodívalo se hrčet.
Hrčet chodívali všichni kluci, bez rozdílu rasy a náboženství. Náhrada zvonů je po léta nahrazena rituálem. Hrčí vedle sebe svorně syn komunisty i bigotního katolíka. Všemu vévodí takzvaní stárci, kluci o několik let starší. Ovládají celou tlupu píšťalkami. Chodí se poctivě od Zeleného čtvrtka až po Bílou sobotu. Chodí se i v noci. Odměna za účast je po celá léta stejná- peníze a syrová vajíčka. Na Bílou sobotu se chodí vybírat, pěkně dům od domu. Každá část obce má svou partu. Při setkání nad ránem se party buď porvou, nebo hrají fotbal. Při vybírání zpívají všechny tři party stejnou píseň, každá však s jinou melodií. Při dělení kořisti sedí pak mužstva venku, před domem některého ze stárků. Čekají na výplatu. Tři stárci od každé skupiny si ponechají polovic a zbytek rozdělí mančaftům. Děje se tak podle absolvovaných cest. Je to tak po celá léta a nikoho to neudivuje. Ti malí se těší, že až vyrostou, budou se s těmi mladšími dělit podle stejného klíče.
Je až dojemné, že ti kluci zpívají po celá ta léta píseň s nesrozumitelnými větami.
My poledne zvoníme, my památku činíme.
Že Kristus pán pro nás umřel a pro nás na kříži pěl!
Po smrt hořkou postoupil, by nás hříšné vykoupil.
Všechny naše nepravosti, rači naše mezi tím!
Protož milý křesťane, modli se Anděl páně,
By nás pánbůh vždy zachoval,
Na přímluvu Marie!
Při bližším rozboru písně narazíme na nesrozumitelná místa. Tak především Kristus pán na kříži nezpíval/pěl/, ale byl našponován, tedy PNĚL. Nepatří – po smrt hořkou postoupil, ale ON smrt hořkou postoupil. Nesrozumitelná věta – rači naše mezi tím, dá se vysvětlit jako RÁČIL NA SEBE VZÍTI!
Marnost nad marnost. Chyby se dědí z generace na generaci. Je to jako hra na tichou poštu.
Hrčet šel před několika lety i vnuk Fratíka Rendla Martin. Jako městské dítě si domluvil hrčení se svým kamarádem po internetu. Frantík, dnes již důchodce, jde schválně za partou hrčících kluků. Naslouchá. Hurá! Ti kluci to zpívají stejně blbě, jako on, když hrčel před padesáti lety! Akorát neví, jestli se ti pacholci začínají modlit ,,vemeno otce“, jako kdysi on s jeho partou.
Vnuk Martin se vrátil z jedné cesty s pláčem. Zahrčel totiž v nevhodnou dobu. Za tenhle přečin se odjakživa platilo strženým vejcem. Martínek přišel nejen o vejce, ale i o pětikorunu. Stárek ,,žluté karty“ nejen zapisoval, ale také nakonec zhodnotil. Plačící vnuk žaluje mamince. Ta se rozčílí a pronáší kouzelnou větu:,,Má ten stárek tu pokutu právně podloženou?“
,,Holka neblbni, nepleť se mezi kliky. Přece si desetiletý kluk nebude brát na hrčení svého právního zástupce!
Píše se rok 1953.
Přichází měnová reforma. Lakomý příbuzný z Vinckovy strany přináší kufr peněz. Vincek lakonicky odpoví:
,,Když jsme potřebovali, to jste nepřišel. Teď si s těmi papírky vystelte strožok!“
Nové bankovky jsou vytištěny přímo v Sovětském svazu. Papírová je i jedna koruna! Vypadá jako velká poštovní známka.
Na obzoru se najednou objeví balon. Učitel jej spatřil při vyučování za oknem. Všichni ven a hurá za balonem. Balon je nad hlavami dětí a najednou rána. Vzduchem se třepetá tisíce barevných papírků. Mračno bílých poslů z nebes se snáší k zemi a děti je honí po poli. Také Fanoušek Rendlů se snaží. Konečně má v ruce papírek. Je to zbrusu nová papírová koruna! Nelze z ní zbohatnout. Je to dokonalý padělek! Potištěný je ovšem jen z jedné strany. Druhá strana hlásá nápis – hladová koruna.
Kdyby imperialisté potiskli i tu druhou stranu, nastal by velký zmatek. Ale už tehdy, při takové špionáži se mohli soudruzi začít obávat o osud socialismu!