Nové léčebné metody?

Nové léčebné metody?

21. 10. 2015

Na chodbě specializovaného oddělení okresní polikliniky je mnohametrový zástup podmračených mlčících mužů, čekatelů na vyšetření v případě, že uspějí při rozhovoru se sestrou za okénkem kartotéky. Letmým pohledem zjišťuji, že jsem jediná žena stojící asi v polovině fronty.

Jsem nesvá z tolika mužů a netrpělivě čekám na každý centimetr, který posune frontu vpřed. Obvykle v čekárně luštím křížovky, ale ta dnešní je tenoučká, prohýbá se pod každým dotekem tužky, tak ji vracím zpět do kabelky. Uplyne hodina, okénko vyšle dva pacienty k lékaři, a jak se ukazuje po další půlhodině, volí novou taktiku. Vychází robustní sestra a velmi hlasitě oznámí, že ošetřeni budou pouze objednaní pacienti a akutní případy. Ostatní nechť přijdou za týden. Žádá valící se rozhněvané muže, ať se na ni nevrhají, a pomalu ustupuje. "Můžete si za to sami, nemáte chodit na poslední chvíli!" To, že někteří přijeli z okolních měst ji vůbec nezajímá. Mizí za dveřmi s okénkem pravděpodobně z bezpečnostního skla. Odcházím vyléčena!

Na téže chodbě je oční oddělení. U kartotéky je prázdno. Sestra se zvedne od počítače a k úsměvu přidá informaci, že objednávky na první polovinu příštího roku se budou brát až počátkem listopadu. Je září. Naštěstí zatím vidím a věřím, že tomu tak bude i příští rok.

Ve výtahu mi hlavou bleskne vzpomínka na jiného specialistu. Celoživotně se snažím zvládat krizové situace sama, ale po dlouhodobé fyzické a psychické zátěži si nečekaně sahám na samotné dno svých možností a  vyhledávám odbornou pomoc. Nesnáším pomocné berličky hrozící závislostí, kdy odstranění jejich následků vyžaduje přinejmenším stejné, ne-li větší úsilí a vůli než sama původní příčina.

Z počátku chápající a vstřícný lékař se mi snaží pomoci a skutečně pomáhá do dne, kdy jej navštíví kontrola ze zdravotní pojišťovny. Následuje nečekaně vysoká finanční sankce, která zcela změní jeho přístup k pacientům. Od té chvíle, co pacient, to potenciální hrozba dalších potíží. 

Po měsíci dostávám recept na nové léky, v souladu s aktuálním  seznamem schválených léků. Bohužel nový, podstatně levnější lék ještě není dostupný na našem trhu, jak se dozvídám při návštěvě v pořadí čtvrté lékárny. Neztrácím naději a moje pouť mě zavádí na druhý konec města. K mému překvapení v jedné lékárně se ochotný pan magistr snaží telefonicky domluvit s mým ošetřujícím lékařem, aby dal svolení k výdeji dříve předepisovaného medikamentu, který je k dispozici. Po desetiminutovém mlčení a pokyvování hlavou mění barvy v obličeji, ukončí hovor a s omluvou vysvětluje, že pan doktor na léku musí trvat.

Nevzdávám se. Zdá se mi logické, že pokud není na trhu nařízený lék, nebrání nic napsání nového  receptu na původní, a odhodlám se zajít zpět do ordinace. Vyslechnu si dlouhou story o potížích s pojišťovnami, zdravotnickém systému paralyzovaném nesmyslnými vyhláškami, nařízeními a předpisy zaměřenými prioritně, dle jeho zkušeností, na likvidaci privátních ordinací a lékařů. S účastí poslouchám a s ubíhajícím časem se naše role mění. Docházím k přesvědčení, že můj specialista bude brzy potřebovat pomoc kolegy. Loučím se, sice bez receptu, ale s upřímným poučením, že mojí jedinou možností je podání stížnosti. Z ordinace odcházím vyrovnaná a připravená vzdorovat opět sama všem dalším nástrahám bez další medikace. Jsem vyléčená!!

Jsem rovněž ze dne na den vyléčená z alergií, především na roztoče. Praktický lékař prohlíží můj mírně pomačkaný nález z alergologie, starý více jak dvacet let, podívá se na mě a zamítá moji prosbu o doporučení na nové odborné vyšetření s odůvodněním, že alergie byla již diagnostikována. Na otázku, zda mám doma nějaké zvíře, přiznávám fenku a udiveně zírám na změnu v jeho tváři. Zbrunátní a důrazně mě poučuje o nutnosti eliminovat všechny, mně jistě známé, zdroje alergenů. Po dlouhé nevyžádané přednášce se zvedám a se slzami v očích se zmůžu na tichou otázku, zda mám zahubit psa nebo sebe. Je to zoufalá poznámka samovolně plynoucí z úst majitelky milovaného pejska, které naštěstí vzájemné sdílení roztočů neohrožuje na životě. Mnohého čtenáře možná pohorším hysterickými výlevy, ale věřím, že mě pochopí majitelé domácích mazlíčků.

Moje zážitky z ordinací a čekáren vnímejte prosím s humorem. Není mým záměrem ubírat na vážnosti a úctě, kterou si zaslouží  lékaři, sestry, zdravotnický personál a všichni, kteří dokáží ve stávajících podmínkách našeho nemocného zdravotnictví pomáhat lidem i zvířatům. 

Můj příběh nemocnice zdraví
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%