Moje vášeň: ferraty
Všechny fotografie: Poskytnuty z archivu Jany Mesarčové

Moje vášeň: ferraty

14. 10. 2015

Rodiče mne od dětství tahali po vysokých horách. Nachodila jsem v nich mnoho kilometrů. Téměř každé prázdniny mi třeba Vysoké Tatry sloužily jako soukromé jeviště, kde se opětovně odehrávala má osobní mikrodramata o překonávání sebe samé.

Tehdy bych si určitě nepomyslila, že budu ve své zralosti horolezecky koketovat s alpskými majestáty, že v necelých 54 letech budu šplhat po skalách v sedáku, s helmou na hlavě a ferratovým setem.

Tuto fascinující sportovní činnost jsem s respektem přenechávala horolezcům, a pokud jsem ji nějak prožívala, pak přeneseně při četbě příslušných knih anebo zhlížení filmů.

„Heléééé, pojeď s námi na Sardinii!“ lákali mne známí letos na jaře. „Jsou tam krásné ferraty!“

Moje odpověď byla negativní, bez ohledu na to, zda jsem jednoznačně věděla, co slovem ferraty bylo míněno. V nabízený termín jsem si jednoduše nemohla vzít dovolenou.

Na telefonát jsem už dávno zapomněla. Jednoho dne jsem jela do Děčína. Měla jsem s přítelem v plánu odlovení několika kousků stromových a skalních keší (cache z geocaching) v této lokalitě. A protože můj přítel ferraty na Sardinii absolvoval, do rozvrhu naší společné činnosti zařadil i výstup na 100 m vysokou Pastýřskou stěnu, skalní dominantu města nad řekou, po stezce zvané via ferrata, což není nic jiného, než výstup po skále, zajištěný ocelovými lany a stupačkami. Byl to pro mne první echt ferratový výstup. Nepolíbená jsem se ocitla na kolmé stěně, vykulená z nového vřelého pocitu, který mi na chvilku pronajala skála, zespod tak chladná a neústupná. Když jsem stanula na vrcholu, prožívala jsem nepopsatelnou euforii.

„Heléééé, pojeďte s námi do Solných komor, do Alp!“ ozvalo se s jarní ozvěnou v telefonu, když mi volali známí zkraje prázdnin, „…slezeme si nějaké ferraty!“.

Zbystřila jsem a bez váhání kladně reagovala, pár dnů dovolené jsem ještě měla na skladě. S příchozím prodlouženým víkendem jsem natěšená odjížděla s přáteli do pohádkové oblasti Salzkammergut – Solná komora v Rakousku. Nemohla jsem se dočkat toho neopakovatelného pocitu, který mi skála dává, když mne její aura obejme a přitáhne ke kamenitému povrchu, dovolí mi se rozhlížet všemi směry, i pod sebe, a mateřsky střeží, abych neslítla.

Cestou jsme míjeli několik z asi 160 solnohradských přírodních jezer. Nemohli jsme bez komentářů přehlídnout malebnost alpských vesniček. Když jsme si prošli kouzelný Hallstatt, vydali jsme se na perfektní třístametrovou ferratu Echernwand Klettersteig (obtížnost C/D). Příjemná, avšak místy pro mne velmi kondičně i technicky náročná, zajištěná cesta na Salzberg vede nad azurově modrým Hallstattským jezerem. Výstup jsme realizovali okolo poledne a v den s teplotními maximy nad 32 stupňů, 4 hodiny se stoupáním 350 m.

Byl úsek, kde jsem měla malou dušičku, a to, když mi sluncem rozpálené ocelové lano udělalo na článcích prstů puchýře, které mi nakonec na jedné ruce praskly, což mne ochromilo ztrátou síly a opory v jedné ruce. Na pár chvil jsem docela hystericky zmatkovala, nevědouc, jak překonat kolmou skalní stěnu, když mi ruce s podporou bicepsů správně nesloužily. Kamarádi před a za mnou mne zklidnili verbální nápovědou, jak se ze šlamastiky dostat. Odměnou za to mi byly z vertikálního pohledu výhledy na unikátní siluety alpských velikánů podhůří Dachsteinu. Prodloužený víkend jsme ještě zakončili stylově zdoláním ferraty u jezera Gossau (kluci si výstup zopakovali, neboť minuli na této via ferratě kešku, a ta se musí přeci odlovit).

Nedávno jsem se obohatila výstupem na Dračí horu - Drachenwand Klettersteig (obtížnost C), která nabízí také místy nejednoduché několikahodinové lezení z nadmořské výšky okolo 340 m.n.m. do výšky 1650 m.n.m., pestrost přírodních útvarů, provazový most nad propastí, pohádkové výhledy na jezero Mondsee a okolní štíty Solné komory. Dráčka, jak jsem obrovskému skalnímu útvaru říkala, jsem si opravdu užila.

Mou poslední zkušeností s via ferrata byl výstup v soutěsce Silberkarklamm v oblasti Ramsau Dachstein, za dozoru hory Sinabell (2349 m) a Wasenspitze (2257 m). Tato ferrata nese jméno Hias. Je označována jako velmi obtížná, v některých pasážích s náročností D, což po jejím absolutoriu potvrzuji. Potrápila a byla dle mé hantýrky „výživná“.

Dnes už mám helmu a ferratový set zazimován, nastalo období, kdy ve vlhkém sychravém podzimu skály pokoušet nechci. Moje nová vášeň mne čeká až zase s příchodem jara, horkého slunce a suchých skal. A na to se moc těším.

hobby hory
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA