Naše babičky a dědečkové ti ani doktory nepotřebovali, dokázali si s bolestí a nemocemi poradit sami. Cestou z pole už stařenka do zástěry trhala kopřivy, jindy zase přesličku, mateřidoušku, třezalka rostla za humny, jitrocel a květ černého bezu, kůra mladého kaštanu, kořen kostivalu a dokonce ovesnou slámu používala na léčení.
Na půdě pak viselo spousta kytek z léčivek a na komoře v lahvích naplněných alkoholem plavalo roztodivné léčivé mazání. Stařenka lahve pečlivě popisovala. Lepící páska, na které bylo napsáno - na loket, na koleno, na kuří oko, na spáleniny, bradavice, na ječné zrno, byla pečlivě přilepena na každé lahvičce. Pamatuji se, že jsem si na jedné lahvičce přečetla - na housera - a stále mi vrtalo hlavou, jak stařenka zjistí, že toho našeho housera něco bolí, když stejně v jednom kuse kejhal. Napřed si mě dobírala slovy "dočkej času jako houser klasu a uvidíš, když ale jednou k obědu byl tento houser se zelím na talíři, sádlo z něj se škvařilo na plotně, lahvička na komoře s názvem na housera byla plná a byla jsem ujištěna, že ani kapka lektvaru se do pekáče nenalila, a tak jsem naléhala tak dlouho, až mi stařenka řekla „večer se to dovíš“.
Když už bylo ve chlévě poklizeno, tak konečně jsem se dověděla na jakého housera to kostivalové mazání je. Stařeček vyhrnul košilu a volal na stařenku "tak ož pudeš na teho hósera?" A stařenka nesouc lahev s nápisem na housera s úsměvem odpověděla "šak ož do". Stařeček na mě šibalsky mrkl a povídal "vidiš to, v nedělo sem snědl teho našeho hósera a on sviňak ně zostal v hřbetě, tak na hósera si mosiš pomuct zas enem hóserem."
Jednou stařečka trkla kráva do kolena, koleno měl nateklé bolestivé, stařenka donesla z pole hlávku zelí, a místo do hrnce listy poklepala paličkou na maso a obložila jimy stařečkovo koleno, převázala šátkem a ráno bylo po bolesti a otok zmizel. I já jsem často zakusila léčivou moc stařenčiných čajů, mazání a koupelí. V útlém dětství jsem prodělala revmatickou horečku a to jsem byla dlouho v nemocnici. Z nemocnice jsem putovala ke stařečkům. Stařenka řekla "žádny patáke se o nás nikdá nejedle a ani te je jest nebodeš." Tak každý večer stařenka vařila spoustu mateřidoušky ve velkém hrnci, vše nalila do plechové vany, tam mě položila, přikryla dekou přes moje protesty, že ty kytky píchají, jen vždy řekla "to máš recht pichajó, ale pomužó."
Horší bylo, když vařila místo mateřidoušky tu ovesnou slámu, i s ostím to píchalo a sláma zrovna nevoněla, to ukápla nejedna slza. "Kušuj, nebul, pomuže tě to," hudrovala vždy stařenka.To samé se dělo s přesličkou, ale ta tolik v koupeli nepíchala. Když jsem chtěla, aby aspoň tu slámu přecedila, to stařenka odmítla. "To be tě nepomuhlo, vedrž."
Každý den jsem musela smradlavý rybí tuk, polykala jsem ho s odporem. Nicméně, když jsem po měsíci přišla na sedimentaci, tak po stařenčiné léčebné kůře bez léků mi sedimentace klesla na polovic a po dalším měsíci byla krev v normálu. Když mě bolívalo v krku stařenka si věděla rady i bez lékaře, vzala tvaroh, naplácala mi ho na krk, převázala šátkem, uvařila hřebíček, přidala pár lístků šalvěje a já kloktala tento lektvar, který zaručeně pomohl. Na rozbité koleno nebo odřenou ruku zaručeně pomohla pavučina. Když mi bylo špatně, uvařila polének a po vypití jsem nevěděla, jestli mě je ještě špatně po přejezení třešní nebo po tom hořkém čaji, který chutnal příšerně, ale opravdu pomohl.
I s průjmem si stařenka věděla rady, po ruce měla sušené borůvky, z kterých uvařila čaj, na rozdíl od polénku tento borůvkový čaj byl tak lahodný, že jsem tvrdívala 2x do týdne, že mám průjem. Když byl opačný problém, pomohl čaj ze sušených švestek. Trpívala jsem na ječné zrno dost často. Stařenka vzala horký brambor uvařený ve slupce, dala ho do plátna, rozmáčkla ho a horký bramborový obklad mi převázala přes oko, do rána ječné zrno prasklo. V letních měsících připravovala bezvadné osvěžující pití z vody ze studánky a hrsti čerstvých listů máty. I na mojí zahrádce roste spousta bylinek. Stařenka mě naučila, na co která bylinka je a často jsem podle jejich rad léčila svoje děti a vnoučata. Jen ta léčba na rozbité koleno, tu jsem jaksi použít nemohla. Když některé z poraněných dětí vidělo, jak vyháním pavouka a beru mu obydlí a chci pavučinu použít na jejich odřené koleno, vždy s velkým řevem uteklo.
Moje stařenka tvrdívala, že na každou nemoc roste v přírodě bylinka a já se jejími radami řídím stále.
Z archivu - náš portál obsahuje cca 3000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
