Před vchodem do ZOO jsme se začaly slézat jak švábi na pivo. Když už nás konečně bylo deset, chtěly jsme to zdokumentovat a k fotografování jsme vybraly náhodně procházejícího seniora. Ale třásly se mu ruce a z fotky není nic. Škoda, protože hned za gorilami jsme ztratily Květku.
Hanka byla ochotná, že doběhne znova do pavilonu velemloků, ale nenašla ji. Pak rozběhnutá si nechala změřit rychlost a my už víme, že Hanka běhá rychlostí slepice – teda dle měřící tabule.
Už jen v devíti, znaveny procházkou kolem makaků a paovcí, jsme si zašly na kafe.
Čáp ztratil čepičku,
jakou měla barvičku?...vzpomínám na říkanku z mládí.
Hanka ztratila čepičku,
měla tmavou barvičku,
každý čepičku hledá,
Hanka nálezné nedá.
Politovaly jsme Hanku, že ztratila tak pěkný klobouček, a vydaly jsme se ke slonům a žirafám. Fotografky mačkaly spouště a Hanka zmáčkla něco v kapse. Hurá, čepička nalezena a slavnostně nasazena na hlavu! Teď ještě najít Květu a jsme kompletní. Nenašly jsme ji, našly jsme restauraci a s chutí poobědvaly. Vytáhly jsme deštníky, ale zase jsme je složily, protože začalo svítit slunce. Tak ještě lachtany a tučňáky a už nás bolí nožičky.
Poslední zastavení u plameňáků, pak chvíli sednout na kafíčko, poslední babské poklábosení, pózy pro fotografky a pomalu k východu. Konstatujeme, že za tu korunu jsme toho opravdu viděly dost!
