Do tmy mám oči otevřené
a bledý měsíc na mne zírá.
Chci prohlédnout a čekám na ranní rozbřesk.
Nepřichází a já tady zasažená trpím.
Měsíc, co viděl tolik milenců, se směje
a nebo pošklebuje?
Už se v tom nevyznám.
Mám počkat a nebo odejít s měsícem tam,
kam odchází, když slunce ho drsně střídá?
Slunce mě vysává víc, než si zasloužím,
a nikdo to nechce zastavit.
Tma vytváří obrazy a já ji už nechci ztratit.
Zavírám oči v míru a bolest mizí.