...Pokračování
III.
Ráno se Karel probudil a bylo krásné srpnové ráno, kdy bývá již chladno. Přesto si usedl se šálkem kávy na terasu a pohlížel na Prahu. Zamyslel se, ale najednou pohlédl na hodinky a zběsile se oblékl a spěchal do redakce.
Karel přišel na ranní poradu pozdě. Všichni fotografové, redaktoři, publicisté a grafici byli shromážděni v malé útulné zasedací místnosti, která se nacházela vedle pracovny šéfa redakce Karmazína.
"A kdepak byl panáček ? Málem jsme to zvládli bez tebe", prohlásil šéf Karmazín. Byl to vysoký statný muž, čtyřicátník. Hrál rád golf a měl pověst pěkného flamendra. Mezi Karlem a Vladimírem bylo přátelství, které si oba uchovávali. Avšak Vladimír Karmazín musel dávat pozor, aby ho někdo z kolegů nenapadal, že Karla upřednostňuje.
V chvatu rozložil Karel na stole fotografie Alžběty. Karmazín zkoumal jako šéf jednu fotografii po druhé a na tváři se mu vyloudil úsměv, jeho knírek se příjemně pohyboval a bylo vidět jisté uspokojení nad Karlovými včerejšími fotkami. Toho si hned Karel povšimnul. Potom dal šéf fotografie kolovat. V tu chvíli se přihlásil Karel s návrhem, že tato fotografie by měla jít na titulní stranu. Tedy obálku. Alžběta ještě nikdy neměla tu čest se objevit na obálce populárního magazínu pro muže.
"To tedy ne...", ohradil se jeden z kolegů, "ta žena tam nemá tvář, je ve stínu."
"No právě o to bude ta obálka dráždivější.." prohlásil Karel. Ta fotografie byla na jedničku a ostatním se líbila, ale Standa Dvořák byl věčný soupeř Karla. V tu chvíli zasáhl šefredaktor Karmazín a velmi důrazně zaťukal tužkou na stůl, poté řekl své rozhodnutí.
"Víš co, Stando, ty se tentokrát spokojíš s vnitřní stranou a Karel dostane titulní stranu". Bylo jasné, že je rozhodnuto. Jeho kolegové šéfa respektovali. Avšak Karmazín dodal : "Karle, ale ty mi ještě do zítřka nafotíš jeden snímek, kde bude alespoň trochu vidět do tváře, třeba bude půl tváře zastíněna."
IV.
Když Karel opustil redakci, nebyl ve své kůži, kde bude nyní Alžbětu shánět. Řekl ji včera, ať se staví podívat na fota. Ale ani dobu si neupřesnili. Již se mu v hlavě honily myšlenky, jak by Alžbětu nahradil jinou modelkou, která by měla podobné tělo. Uvědomil si, že ani Jarmila ani Květa nemají tak božské tělo. Ty dvě patřily k jeho oblíbeným. Jedna byla hodně vysoká, ale měla menší poprsí, druhá byla tak akorát, bujné poprsí a stálý úsměv diblíka ve tváři. Obě si přivydělávaly focením aktů.
Cestou domů se zastavil na oběd, kde potkal svého bývalého kolegu. Obsluhovala je bruneta s bujným poprsím a modrýma očima. Připomínala mu Alžbětu, ale nebyla to ona. Byla hrubšího zrna. Pánové zasedli k jednomu stolu a objednali si Plzeňku. Hlavní chod byl vybrán, oba se shodně na sebe podívali a zvítězila svíčková se šesti. Zatímco ti dva klábosili o životě, v redakci se strhl boj.
Nespokojený Standa Dvořák dokola útočil na šéfa, že nyní byla řada na něm, aby dostal titulní stranu. Šéf však neustoupil a vysvětlil, že bylo rozhodnuto i ostatními kolegy, fotografie se líbila, a už více nebudou vést tento spor. Naštvaný Standa Dvořák práskl dveřmi. Vladimír Karmazín si trochu poklidil na stole a sekretářce dal pokyn, aby mu nevolala žádný vzkaz. Odjel se uklidnit na golf. Tak, jak to obyčejně dělával.
Karel poobědval a vydal se k domovu ve vidině, že si nevzal na Alžbětu číslo a jak ji bude a kde ji bude shánět. Cestou domů se stavil v několika obchodech, jen tak letmo pohlédl na košile, ale žádnou nekoupil. Zato si koupil Chivas Regal 12, luxusní skotskou whisky, kterou měl rád.
Šéfredaktor Karmazín v té době hrál ještě golf, když si vzpomenul na svou lásku a zavolal jí, zda se sejdou v jeho podkrovním bytě. Ten se nacházel na Malé Straně, byl rekonstruován z půdy, ale neměl chybu.
Pokračování zítra
