Jsou místa, jež se nám tak nějak dostanou pod kůži, vkradou se do srdce a my se tam rádi vracíme na svých toulkách. Jsou místa, která mají osobité kouzlo a někdy ani nevíme, čím tak na nás působí. Je to nostalgie, jsou to vzpomínky a nebo jen prostá krása, jež na nás zkouší svá kouzla?
Jedno takové místo znám. Je to nedaleko slezského městečka Javorníku. Javornicko celé je mou srdeční záležitostí. Velmi ráda pozoruji labutě při svítání na javornickém biotopu, obdivuji krásu podzimu v tamějších lesích, navštěvuji hřbitůvky, které nesou svou smutnou historii. Ale dnes vám chci povídat o jiném kousku tohoto kraje. Dnes vám chci povídat o zázraku.
Možná se k dětství některým z vás váže vzpomínka na pobyt v pionýrském táboře Račí údolí. Od nepaměti Račím údolím vedla solná stezka a dějiny tohoto kraje, kterému se říká Malá Haná, jsou spojeny s vratislavskými biskupy, jež nedaleko odsud na zámku Jánský Vrch v Javorníku měli své letní sídlo. Kousek od tábora stála secesní budova zvaná Tančírna, předtím tam byla biskupská pila.
Tančírně se původně říkalo Georgshalle na počest vratislavského arcibiskupa a zeměpána kardinála Georga Koppa, který ji nechal postavit. Zakázku dostal javornický stavitel Alois Utner a stavbu započal v roce 1906. Nádherná dřevěná stavba, zdobená secesními motivy, vypadala, jako že se vznáší. Na zděném korpusu – podstavci – byla vybudována vlastní Tančírna. Alois Utner stavbu však nedokončil, po jeho smrti se stavby i celé firmy ujal jeho syn Herbert, tehdy ještě student. Studia musel přerušit a zabezpečit chod rodinného podniku a dokončení započatých staveb.
Ale pojďme do nedávné historie, do té, kterou si již mnozí z nás pamatují. Po roce 1945 řada výletních míst na malebném Javornicku na samé hranici s Polskem prostě zanikla. Tak jako mnohé malé osady. Kraj se změnil v periferii republiky. Rychlebský hrad pohltil les a začala chátrat i Tančírna. Dřívější vyhledávaný objekt výletníků sloužil pro děti v pionýrském táboře jako herna.
Na smutném osudu Tančírny nic nezměnil ani rok 1989. Do budovy zatékalo, zchátrala přístavba i schodiště. Vybity byly skoro všechny nádherné vitráže. Nejedno srdce se chvělo smutkem při pohledu na tu zkázu. Začátek nového století také nepřinesl nic dobrého. O Tančírnu se „ucházeli“ všelijací podnikavci. Zrodil se i nápad přestěhovat ji a využít ji jako atrakci v nějakém zábavném areálu. Naštěstí to mnoha lidem „docvaklo“ a začali usilovat o záchranu Tančírny na původním místě.
Město Javorník se odmítlo na rekonstrukci zcela zdevastovaného objektu podílet. A pak přišel zlomový rok 2007, kdy do hry vstoupila malá, ale jak se říká šikovná, obec Bernartice. Tato obec koupila objekt od tehdejšího vlastníka, kterým byly České dráhy. Pětkrát žádala obec o dotaci na záchranu unikátní stavby, pětkrát byla žádost zamítnuta. Přes veškerou snahu mnoha lidí se stav Tančírny rychle zhoršoval. Šestá žádost o dotaci konečně vyšla. Někoho zřejmě tam nahoře osvítil Duch svatý. V roce 2014 získaly Bernartice dotaci 12 milionů korun a 6,5 milionu nakonec vydaly ze svého rozpočtu.
Nastal slavnostní den 24. červenec 2015. Den, kdy se zázrak zvaný Tančírna představil široké veřejnosti. A že těch lidí přišlo! Starší, kteří vzpomínali, mladí, kteří si budou Tančírnu užívat, i jejich děti, na které ta krása, ale i starost o ni čeká v budoucnosti.
Tančírna je zachráněna. Měla by sloužit neziskovým organizacím, turistům a obnovit by se mělo i její kouzlo výletního místa pro místní i přespolní. Radost z její záchrany měli v to páteční odpoledne všichni přítomní.Tančírna vstala z popele jako bájný Fénix. Lidský rozum a cit zvítězil nad hloupostí a nevšímavostí.
Děkujeme, Bernartice!
P. S.: Přijměte pozvánku do Račího údolí, které je sice na konci světa, ale uvítá vás s otevřenou náručí. Nad vchodem je sice vyveden nápis Georgs – Halle, ale pro nás to bude vždy jen TANČÍRNA!
