Srdíčko
ze dvou proutků
upletl jsi pro mne,
prstýnek
z trávy mi dal,
za tohle všechno
srdce mé jal.
V duši mé,
zastrčené v koutku
se pochyby krčí
zda srdíčko z proutí
a
prstýnek z trávy,
co se mi na prstu kroutí,
za lásku,
kterou sis vzal,
zda to stačí.
Oči tvé
na mě se mračí,
víc nemáš,
víc nedáš.
Chceš jenom brát,
lásku,
tu kouzelnou,
jiskřivou,
něžnou
i mámivou,
lásku
nemůžeš dát.
Vracím ti srdíčko
z uschlého proutí,
prstýnek
dávno se rozpadl v prach,
v duši mé zavládl
mrazivý strach
z života bez lásky
z lásky bez života.