První transplantaci plic v Česku a dohromady celkem 100 jich má na kontě profesor Pavel Pafko. Do povědomí veřejnosti vstoupil úspěšnou operací plicní rakoviny prezidenta Václava Havla i výrokem, že za hodinu operatérovy práce vydaly zdravotní pojišťovny méně, než účtuje automechanik za opravu prezidentova vozu.
Jako první z vážených profesorů podpořil platové požadavky mladých lékařů, i proto je prvním nositelem Ceny za statečnost, již uděluje Lékařský odborový klub. Před dvěma lety ho při příležitosti státního svátku 28. října prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.
Neváhá nahlas říkat nepopulární názory, například že nadstandardy ve zdravotnictví nejsou nemorální, jen politici se bojí, že přijdou o voliče. „Stejně se to děje, jen nedůstojným způsobem,“ soudí Pafko s odkazem na "obálky" ve zdravotnictví.
Ve svém oboru je celosvětově uznávaným odborníkem. „Transplantoval jsem stovku plic, pak jsem přestal a předal to mladším, ti v tom velmi zdárně pokračují a dělají transplantace i u lidí, u kterých my jsme se na začátku transplantovat báli,“ říká Pafko, který 3. července slaví 75. narozeniny.
Transplantace plic provádí v Česku pouze 3. chirurgická klinika Fakultní nemocnice Motol, kterou Pafko v letech 1992 až 2010 vedl a nadále na ní působí. V programu transplantací plic pokračují jeho žáci – od první transplantace v roce 1997 jich již bylo provedeno téměř 270.
Křest ohněm, pak šampaňským
Na první transplantaci profesor prý nezapomene, byla provedena za dramatických okolností po tříletém učení ve Vídni u profesora Waltra Klepetka. Ten slíbil, že do Prahy přiletí. Byl připraven speciál, ale bylo špatné počasí, tak přistál v Brně. „Přijel, když už jsme končili, přivezl láhev šampaňského. Ač je to v Motole zakázané, tak jsme si připili – byli jsme úspěšní a měli jsme radost,“ vzpomíná Pafko.
Plíce jsou velmi křehký orgán, rychle po vynětí z těla ztrácejí funkci. Chirurg tedy musí pracovat rychle a přesně. „Chirurgie je v podstatě řemeslná práce a vy potřebujete vidět učitele a já jsem dobré učitele měl,“ vysvětluje.
Obor prý odpovídá i jeho povaze. „Nechci to říct tak dramaticky, ale jsem mužem činu, a v chirurgii vidíte efekt své práce velmi rychle, zatímco řekněme na psychiatrii, a to ji nepodceňuju, můžete léčit pacienta celoživotně, tak na chirurgii to tak není,“ říká.
Medicínu zvolil podle svých slov jako praktické zaměstnání, kde je možno pomáhat lidem. „Není to prvoplánově pomáhat lidem, ale já si myslím, že to je to nejdůležitější. Žijeme ve společenství lidí, máme vnímat okolí a máme být lidem nápomocni,“ shrnuje.
Starejte se více o své zdraví
Těší ho, že s rozvojem operačních metod, anestezie i pooperační péče je možné nabídnout operace i lidem, u nichž bývala operace zamítnuta pro neúměrné riziko. „Medicína není one man show, týmovou prací se daří operovat ty, které jsme dřív neoperovali. Ale pro veřejnost je třeba říct toto: dneska si lidé představují, že si zajdou do nemocnice a druhý den půjdou domů, že všechno je jednoduché. Ono se to zjednodušilo, ale přece jen stále rizika nad nemocnými jsou, a mnozí lidé bagatelizují moderní medicínu, což myslím si, není rozumné,“ varuje.
Jako lékař je přesvědčený, že lidé by se měli začít o své zdraví více starat. Je velký sportovec, běhá, jezdí na kole do práce, plave a samozřejmě nekouří. Kuřáci s rakovinou plic, kteří k němu chodí, si myslí, že pokud odhodí krabičku s cigaretami, tak všechno půjde zachránit. „Bohužel se mýlí,“ uvádí.
Je signatářem petice, která vyzvala poslance, aby přijali protikuřácký zákon, který zakáže kouření ve veřejných prostorách, tedy i v restauracích. „Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda jiných. Svoboda kuřáků tedy končí u mého nosu,“ dodává Pafko.
S manželkou – bioložkou Hanou – žije padesát let a mají tři dcery. Ani jedna z nich se ale nevydala ve stopách svých rodičů, prý proto, že viděly, kolik času otec věnuje svému povolání. Až půjde opravdu do důchodu, chce nestor české plicní chirurgie Pafko, jemuž v roce 2013 prezident udělil medaili Za zásluhy, vyrážet se štětcem a barvou do přírody a obnovovat turistické značky.
