To přišlo až později, kdy jsem vzpomínal na studentská léta.
Tak to byla ona a prezentuje se hned třemi pavilony najednou. Situovaná pár stovek metrů od stadionu Sparty, pár metrů od restaurace na Špejchaře, dvě stě metrů od vinárny Lověna a ještě kousek dál je Dejvické nádraží. Po ruce byl kiosek s pivem a špekáčky do dvou v noci, bufet na ranní rohlík s kakaem a menza skoro "u huby". Kolej si postavili v roce 1921 za rok sami studenti za finančního přispění různých, dnes by se řeklo, sponzorů. Největší dar věnoval prezident Masaryk, velmi kulatou částkou jeden a půl milionu korun.
V roce 1922 se do koleje nastěhovali chudí studenti všech možných zaměření, protože právě pro ně Kolonka vznikla a dávala jim možnost ubytování za 72 Kč měsíčně, což byla třetina částky, která byla nutná na ubytování v privátu nebo na některých jiných kolejích. A tak tu spolu horlivě diskutovali, hráli karty, popíjeli, pašovali na pokoje děvčata a občas studovali budoucí sochaři, architekti, malíři, literáti, ale i stavaři a strojaři. Mnohým z nich při vzpomínce na Kolonku, pokud ještě žijí, ukápne slzička tak jako mně. Prvním mezníkem byl požár jednoho pavilonu před vánocemi 1929. Druhým vyhnáním studentů z Kolonky 17. listopadu 1939 oddíly SS.
Když poněkud odbočím od historie, mohu vám nabídnout následující postřeh: jednou se v nás, obyvatelích pokoje, hnulo svědomí a začali jsme s generálním úklidem a při tom jsme odstavili i skříně. Co všechno za nimi bylo, nebudu raději ani popisovat, ale všimli jsme si, že na jejich zádech je kulaté razítko s německým nápisem, kterému vévodila dvě písmena: SS. Esesáci pilně zapisovali ukradený inventář.
Na Kolonce za války zřejmě bydleli právě esesáci a po ní se opět vrátila svému účelu. Nás, studentů Vysoké školy zemědělské, se ještě dožila a vzala zasvé až v roce 1979 a na jejím místě vzniklo autobusové nádraží a tramvajová točna. Naděje, že zde bude postaven Blob architekta Kaplického, tak jak přišla, i odešla. Na památku zde postavili bývalí studenti prostý pomník.
