Poslední dobu jsem měla samé takové malé nezdary. Kupily se a toužily mě zavalit. Přicházely po ránu, v podobě zakopnutí o koberec, naražením hlavy o hranu skříňky a podobně. Když jsem zvládla ranní hygienu bez úhony, zadívala jsem se na sebe do zrcadla.To, co jsem uviděla, mě moc neuspokojilo. Tohle už totiž vidím nějak moc dlouho. Účes, doma vyrobený, barva vlasů nevýrazná.
Že vidím starší obličej, na to už jsem zvyklá, ale nějakou změnu by to chtělo. No, moc toho asi udělat nejde, ale co barva vlasů? Ta myšlenka mě dost zaujala. Navštívila jsem tedy místní drogerii a mladou prodavačku jsem delší dobu otravovala s výběrem barvy na vlasy. Věnovala se mi velice zaujatě a bylo na ní opravdu vidět, že by mi ráda pomohla. Nikdo v obchodě nebyl, a tak na mě měla dost času. Nakonec jsme na tu moji hlavu vybraly hnědý přeliv.
Podotýkám, že před tím jsem byla blondýna. Doma, po přečtení návodu, jsem si přeliv na hlavu napatlala, dvacet minut počkala a šla barvu opláchnout. Když jsem úkon dokončila, podívala jsem se do zrcadla. Vypískla jsem hrůzou, až se na mne přiběhl podívat můj pejsek, v domnění, že se jeho paničce něco stalo. Stalo se! V zrcadle jsem uviděla něco, co jsem nečekala. Starou, i když netradičně, modrookou cikánku. Vlasy nebyly totiž hnědé, ale úplně černé. Měla jsem na hlavě naraženou černou helmu.
Ani pes mě nepoznal a když mě uviděl, začal couvat. Couvala jsem taky, ale nebylo to nic platné. Změna tam byla a zůstávala. Když jsem vyšla do ulic, nikdo mě nepoznával. Dokonce se mě prodavačka zeptala, jestli nejsem příbuzná paní Š., prý jsem jí hodně podobná.
A to je vlastně ono, změna je úplná. Já už totiž nejsem já!!!
Změna je život. Jenom doufám, že ta větší a opravdová ještě příjde. Já s tím totiž počítám.
P.S. No, možná, že vy jste mě poznali, ale nikomu to neříkejte. Nechcete si také nabarvit hlavu? Ale to víte, sama sobě jsem se úplně ztratit nedokázala, ale strašně mi to prospělo. Je zajímavé, že mám sice černou hlavu, ale víte, že ten život už tak černě nevidím?
