Plním slib a v krátkosti se pokusím vám přiblížit setkání skupiny "íčkařů " v Liberci. Všechno začalo e-mailem Hanky R., která mi v dubnu sdělila, že přijede s manželem a Vendíčkem na pár dnů do penzionu kdesi v Liberci. K překvapení nás všech jsem zjistila, že na jejich vybraný penzion vidím přes střechy z balkonu mého bytu. Samozřejmě jsem se na setkání těšila. Známe se sice přes SKYPE nejméně šest let, Poděbrady Hance nevyšly, tak konečně...
Vše jsem obratem sdělila Caklovým a bylo jasné, že i oni by rádi Hanku a Milana poznali (samozřejmě i Vendíka). Vše domluveno, v pondělí 1. června 2015 jsem vyzvedla Hanku a spol, ve městě, jelikož nástup do penzionu měli až v 15 hodin, využili jsme času k prohlídce parku a malému posezení u mne doma. Setkání Bertíka s Vendou proběhlo "na úrovni", Vendík se sice pokoušel Bertíka zlákat k sexyhrátkám, ale když po Bertově lehkém upozornění pochopil, že tudy cesta nevede, vzdal to navždy.
Setkání s Jitkou a Radkem jsme naplánovali na středu odpoledne, využili jsme příjemného prostředí Hančina a Milanova penzionu. Rozhodnutí to bylo dobré. Venku teplota okolo třicítky, uvnitř příjemný chládek, což vyhovovalo nám všem. Strávili jsme příjemné odpoledne, pochutnali si na Jitčině rebarborovém koláči a Hančiném pohoštění...
Vlastně, co to píši, Hanička se flákala, Milan nás obskakoval. To samozřejmě s ohledem na její ruku v ortéze. Já jsem si pro tuto vzácnou chvíli zašla den před tím ke kadeřnici, abych byla IN, pánům se líbila a v dámách vzbudila závist... Opak byl pravdou, nějak té odbornici ujela ruka a já jsem byla rázem jako "po tyfusu"... Ach jo, 600 Kč v luftu, hlavička jako kulička.
Ve čtvrtek jsem odvezla Hanku s manželem na chatičku, aby uviděli kousek mého relax koutku a nádherný rybník. Jelikož je kolem dokola plot, pejskové se vyřádili a my o ně neměli žádnou starost. Domů jsme se vraceli až navečer a rozloučili se. Bylo to hezké setkání, všichni, včetně Caklových, jsme si takzvaně "padli do noty".
Sobotní akce, příjezd Soni se skupinou seniorů, dopadla díky skvělým Jitčiným organizačním schopnostem na jedničku. Setkali jsme se všichni na parkovišti pod stanicí lanovky, pak hurá na kopec. Pro Bertíka to byla premiéra, ale jízdu zvládl, sice namačkaný v koutku, ovšem bez újmy. Nahoře byl mírný vítr, tak jsme ani nepociťovali, že teplota stoupla skoro ke třicítce.
Soňa a její Pepa jsou opravdu skvělá dvojka, připadalo nám, že se známe odjakživa... Jelikož jsem Soně slíbila předvést pro "účastníky zájezdu" malou ukázku Bertíkových dovedností, stalo se. Samozřejmě bylo nutné brát ohled na kamenitý terén, aby se Bert nezranil, ale i tak se jeho předvedené kousky líbily.
Co dodat? Že to vše bylo tak, jak píši, dokazuje malá videoprezentace. Prosím, nahlédněte.