Na nebe vyšla Večernice,
v černé tmě dohořívá svíce,
otvírám další láhev vína,
ach bože,
čí je to vina.
Má, já nechtěla již
ve lži žít.
Tvá, jak jsi to
mohl dopustit.
Nejsem už lepá děva,
roky jsou znát,
co ještě ti mohu dát?
Nemohu nabídnout
už skoro nic,
a tak tě nechám
odejít.
Na nebi zhasla Večernice
i bledý měsíc jde již spát,
posmutněly moje líce,
jinde budeš šeptat:
„lásko, mám tě rád“