Celá dlouhá léta se hoši z Železniční průmyslovky nescházeli. Áčko, maturitní ročník 1960, byl dívek prost. Hoši netoužili zastírat stupeň opotřebovanosti každého jedince. Nemuseli při každém setkání ukrývat údiv nad současným stavem věci a navzájem si lichotit.
To v Béčku byli jiní kabrňáci. Tam byla i děvčata a z Béčka se stala sekta. Zvali na srazy i rodinné příslušníky a příbuzné mrtvých. Zatímco Áčko spalo spánkem spravedlivých, vrstevníci ze sousední třídy se ve srazech přímo vyžívali. Je až s podivem, že dvě třídy stejného ročníku nenašly k sobě cestu.
Nejednou se něco změnilo. Vašek Hirš se zjevil jako Fénix, který vstal z popela. Tento vinař, veselý kumpán a organizátor, vzal vše rázně do rukou.,,Hoši, je nás čím dál méně. Budeme se scházet každý rok!“ Za tím účelem se utvořil samozvaný přípravný výbor z kamarádů jsoucích ,,při ruce“. Šest mužů, celá třetina žijících pamětníků, pak průběžně pětkrát v roce předstírá organizační záležitosti.
V roce 2005 najednou Vaška stihla mozková mrtvice. Částečně ochrnul na levou stranu těla. Jezdi na bateriovém vozíku, ale není na něj přikován. Může chodit za pomocí hole, i když levou nohu v podstatě tahá za sebou. Organizovat nepřestal! Každý na jeho místě by netoužil ukazovat se relativně zdravým kamarádům. Vašek ale zůstal humoristou a vypravěčem vtipů i v sedě. Krásný byl jeho příjezd na sraz těsně po onemocnění. Parta šediváků se zdržuje před restaurací Bogota za pátým peronem Hlavního nádraží v Brně. Najednou se objeví bateriový vozík. Na něm sedí pacient, mává holí a křičí:,, Hoši, viagra stojí dvanáct stovek!“
A Vašek baví posluchače příběhy muže na vozíku. Jezdí pravidelně na vinohrad. Zde v pozici ležícího střelce provádí patřičně pěstitelské úkony. Jednou dokonce vyhodnotil činnost své jediné dcery jako atentát! Pravil:,,Jedu domů z vinohradu a najednou vozík zastavil. Volám mobilem dceru. Přijela autem a zapřáhla mne. Pak uháněla osmdesátkou. Vozík má ale omezenou rychlost. Celou cestu jsem uvažoval, na kterou stranu mne vyklopí. Atentát na dědka se nezdařil. Akorát vylágrovala elektromotor! Týden jsem s ní nemluvil!“ Jindy navštívil hokejové utkání v rodné městě. Vozíkem odjížděl, když stroj přestal naslouchat pokynům řidiče. Před zuřivým vozíkem se fandové rozestupovali. Zběsilou jízdu zastavila až zábrana z pytlů s pískem, připravených na velkou vodu. A tak každého napadne:,,Kde se v tom chlapovi bere ten životní optimismus? Zdravý humorista není žádný zázrak. Ale humorista takto postižený zaslouží obdiv."
Poslední akce Samozvaného přípravného výboru skončila ale neblaze. Vašek opět bavil příhodami muže nemocného. Partu kolem stolu informoval o nedorozumění v lázních Darkov. Vyprávěl: "Narvali mne do vany. Upozornil jsem sestřičky, že se léta akorát sprchuju. Nedali si říct. Pak mne z vany tahalo šest chlapů. Zapojil se i ředitel a maséři!“
Fanouš Rendl, také abiturient a člen přípravného výboru, má zvláštní úkol. Po celou tu dobu a při každém setkání doprovází Vaška a pomáhá mu v chůzi. Od restaurace k peronu je to tak tři sta metrů. Belhají se na První peron, neboť Vašek nechává vozík ve stanici bydliště a do Brna jezdí vlakem. Kolikrát Vašek cestou vypráví své milostné příhody na léčení. Barvitě líčí, se kterým dalším "vozíkem“ navázal bližší vztah. Dojem milovníka ruší až nástup do vlaku. Fanouš jej pak tlačí na schody vší silou a nakonec za ním vysouvá skoro nehybnou levou nohu. Vašek se na každé setkání těší a přítomnost kamarádů vyhledává.
Ta poslední akce Samozvaného přípravného výboru však skončila skoro tragicky. Cestou se kamarádi často zastavovali a Vašek informoval: "Je mi nějak blbě, asi upadnu! Vypil jsem čtyři piva. A v těch lázních mi tentokrát moce nepomohli!“
S pomocí Boží dospěla výprava až na nástupiště. Konečně se divná dvojice doplížila k prvnímu vozu. Lez nahoru, průvodčí se už připravuje na odjezd!“ Takto nabádá doprovod postiženého.
"Ne, já musím na konec, doma to mám pak z vlaku blíž.“
"Tak si trhni nohou, mohls být ve vlaku a do posledního vozu by ses dobelhal až v soupravě!“
Doprovod nemůže kamaráda opustit. Jen těžko by sám vystoupal do vozu. A pak se to stalo. Vašek zakolísal a zhroutil se na zem. Neupadl však jen na peron, zmizel v kolejišti pod vagonem a vyplnil tělem prostor mezi hranou nástupiště a kolejovým pásem.Bylo to naprosto neočekávané a odehrálo se to za několik vteřin. Fanouš zareagoval okamžitě. Zuřivě kroužil rukou, maje na paměti ruční návěst Zastavte všemi prostředky!
Přiběhla vystrašná průvodčí a mobilem se snažila přivolat záchranku. Fanouš tomu zabránil. Najednou mu na mysli vyvstal Vaškův příběh o jeho vyprošťování z lázeňské vany. Došlo mu, že ho sám nezvedne! ,,Proboha, co teď ?“ Následující okamžiky se jeví v dnešní době jako čirá utopie. Kde se vzalo, tu se vzalo nejméně šest chlapů. Vašek stál za malou chvíli opět na peroně a eskorta jej zvedla do vozu jako popelník. Dveře bouchly a vlak odjel. Fanouš se se smíšenými pocty odšoural ke svému vlaku na čtvrtý peron.
Teprve třetího dne zjišťuje "doprovod“ mobilem stav věci. To, co se dověděl, jej zcela uzemnilo. Adresát hovoru se ozval z nemocnice. Zastřeným hlasem informuje:"Je to dobrý, ležím na Jipce a mám zlomený čtyři žebra!“
Letošní sraz abiturientů bude opět chudší. Nejobětavější spolužák pošle jenom zdravici. A pak, že se nedějí zázraky. Fanouš kamaráda omluví. K příhodám ostatních dědků přibude ta o muži přes palubu. Zázrakem to není příhoda s tragickým koncem. Nezlomný Vašek ji bude v budoucnosti jistě dávat k lepšímu s humorem sobě vlastním.