Nedávno jsem tady uváděla postřehy vnuka mé příbuzné Davida, který odjel na roční studijní pobyt do Ameriky. S jejím dovolením přetiskuji čtvrtou část.
18:50-20:40, neděle 28. září 2014, Pittsfield, Maine, Spojené státy
Uf, 7. září poslední zpráva. Bože!
Je mi jasné, že s každým dalším týdnem by to bylo horší a horší, takže se pokusím sesmolit nějaké krátké resumé mých posledních týdnů. No, byl to docela záhul. Nebojte se, nechci tu brečet dýl, než je nezbytně nutné a snesitelné.
Ze svého slovníku jsem vymazal výraz „Volný čas“. Co se týká školy, dokud jste uvnitř, jste v bezpečí. Věřte, nevěřte (ten pořad jsem miloval a zároveň nesnášel, jakási masochistická a zvídavá část mého já mě nutila to sledovat, i když jsem potom týden nešel ve tmě na záchod), být ve škole je ta nejpříjemnější část dne (krom spánku). Škola zde je zábavnější (krom matiky, která je naprosto stejná, akorát nevíte, vo co go) a pořád se něco děje. Zjistil jsem, že čím více učiteli komplikujete hodinu, tím jste lepší studenti. A to já mooooooc rád. Samozřejmě to není styl házení papírků na hlavu, kýbl na pootevřených dveřích a připínáčky na židli. Jde o to, že učitelé zde milují, když se jich na něco ptáte, na odpověď dáváte protiotázku nebo protiargument. Opravdu zde není problém, že když máte dobrou otázku, která je trochu hlubší či diskutabilní, trvá i 15 minut, než učitel opět naváže tam, kde skončil. Moje třída mi jistě bude věřit, že zatímco v Čechách jsem byl v očích učitelů za rebela, třídního nepřítele a narušovatele pořádku, zde jsem za hvězdu. Není problém za hodinu rozdat tři autogramy…
No dobrá, trochu kecám. Když zrovna neprobíhá vášnivá diskuse, pracujeme většinou skupinově, ale i samostatně na různých úkolech či projektech. Oh, chybí mi moje čili. Potom je tu ovšem předmět Environmental science, kde přibližně poslední třetinu otročíme na zahradě a kolem školy. Pak jsou dny, kdy celých 80 minut obíháme školu a recyklujeme všemožný stuff. Nejsem si jist, zda je tento předmět tak úplně serious. Když už jsme u Environmental science, víte, co je to Coriolisova síla? Amíci se umějí postarat o to, abyste to už v životě nezapomněli. Pro ty, kteří nevědí (ale má gymnazijní třída by to umět měla), je to v podstatě pohyb tekoucí předmětů na Zemi (voda, vzduch) do zatáčky kvůli její rotaci. Když si to tak čtu, asi bych nemohl být učitel. No, prvně nám řekl, oč běží. Potom nám pustil tři videa a nakonec jsme nafukovali balónky pro děti (ne kondomy!), které měly simulovat Zemi. Jeden s balónkem točil dokola a druhý se pokusil udělat rovnou čáru od rovníku k pólu a zpátky. Samozřejmě rovná nebyla. Potom jsme vyplňovali protokol o naší studii.
Taky nezapomenu, když nás učitel učil metrický systém a amíci z toho byli na sračky.
Ze seriózních předmětů mám nejradši Principy byznysu. Krom toho, že je to zajímavé a přínosné, tak to vyučuje čínský učitel, který nemá problém s tím, si v jednom kuse dělat trefně kozy z Amíků a jejich vlády. Témata, ve kterých zazněly tyto vtipy, byla například důchodové pojištění, zdravotnictví, kreditní karty a spousta dalších, která, když přenesete do amerického prostředí, jsou opravdu směšná. Dokážete pochopit, že si Amík koupí televizi na kreditku a nastaví si takové splátky, že ji splácí 30 let? Na poslední hodině nám říkal, že četl o tom, že 42% Amíků věří, že Zemi a lidi stvořil Bůh a že je stará jen 6000 let. Když jsem se ho zeptal na to, co se sakra učí v ostatních školách, tak mi řekl, že v jižních státech platiči daní (masa) určí, co se bude ve škole učit. To znamená, že když popřou evoluci, tak se ji prostě děti učit nebudou. Vtipné, že?
Další věc, co mě pobavila, byla, že máme za úkol každý týden sehnat jednu zprávu, co se týká ekonomiky a byznysu ze seriózního zpravodajství. Někdo tam přinesl zprávu ze stránek Bílého domu a bylo mu sděleno, aby příště hledal z věrohodnějšího zdroje. Jak jsem řekl, dokud neopustíte budovu školy, není se čeho bát.