Ráno tak před týdnem, mi mobil zvoní,
myšlenka, kdo to je, hlavou se honí,
nasadím si brýle, bych lépe viděla,
Jitulka mne budí - to se přec nedělá!!
Nežli jsem stačila jí začít láti,
ona se začala raději ptáti.
Chystám se navštívit Lidmilu naší,
v chodbě jí ty moje přepravky straší. /od kremrolí/
Nechceš tam, Bertice, se mnou zas jeti,
cestu tam dobře znám, jedu po třetí.
Pojedu, pojedu, říkám bez váhání,
musím vzít Bertíka, neb nemám hlídání.
Nasednem do vlaku - to nám to pofičí,
mám slevu na dráhu, jízdné mne nezničí.
V úterý pátého do vlaku sedáme,
v Turnově přesednem, vše dobře zvládáme,
jen když chci vystoupit, nějak se to séře,
neumím já otevříti ty moderní dvéře.:(((
Naštěstí průvodčí včas čímsi otočí,
Bertíček s bábinkou na peron vyskočí.
Jika nás čekala, měli jsme zpoždění,
honem jí líčíme to naše trápení,
Ona se nesmála, jako by věděla,
že jsem já ve vlaku třicet let nejela.
Do auta sedáme, cesta nás čeká,
ani ta objížďka nás nezaleká,
oběma vyhládlo, město nás nezláká,
dáme si až v lázních párek na stojáka.
Vše bylo však jinak, Lidmilka čekala,
po velkém vítání domů nás pozvala,
mám pro vás řízečky, má to však chybu,
nemohu vařiti, sotva se hýbu.
V parku jsem zakopla, když jsem tam kráčela,
rázem jsem na zemi já chudák ležela,
k mé hrůze zjišťuji, když jsem se zvedla,
že mám zas v p... má křehká žebra.
Sedni si Lidmilko, Jitka hned praví,
musíš si šetřiti to chabé zdraví,
vem na klín Bertíka, na gauč tam k sobě,
já oběd udělám v kratičké době.
Zahnaly jsme během chvilky velký pocit hladu,
po kávičce půjdeme ven, přec na kolonádu,
Bertíček, ten naštvaný je, že nemůže lítati,
on by si chtěl velice rád všechno hezky popsati.
Socha T.G Masaryka, pro tě, Berte, není,
budil bys tu mezi hosty asi pohoršení,
tady nejsi v našem lese, ovládej se trošičku,
až přijdeme dolů k řece, tam si zvedej nožičku.
Vracíme se spokojeni po prohlídce města,
nastává čas rozloučení, je před námi cesta,
přepravky ty kremrolové do autíčka dáváme,
a už s trochou rozechvění Lidmilce my máváme.
Jitka praví: Evčo, já Tě hodím raděj k rychlíku,
nebudeš se nikde courat, doma budeš ve mžiku,
myšlenka to byla skvělá, to se přece ocení,
netušila jsem já ale, že nastane trápení.
Za Turnovem pan průvodčí s úsměvem mne osloví,
koukne na ty mé jízdenky, pak si brýle vyloví,
paní, TYHLETY já nechci, docela se zlobí,
slevu máte na osobák!!! - na mne už jdou mdloby.
Když pohlédl na Bertíka, schouleného v ručníku,
nějak se mu nás zželelo, mávnul rukou ve mžiku,
pro mne to je poučení, až se někam povezu,
budu se mít na pozoru, do rychlíku nevlezu!!
Přesto ale musím říci, cesta se nám zdařila,
poznala jsem krásné město, kde jsem nikdy nebyla.
A závěrem ještě dodám, Jitka. to je jednička,
nejen jako kamarádka, je i skvělá řidička !!!:))))