Jarní fotopříběh: Naše
krkonošské Velikonoce

Velikonoční svátky jsou pro věřící největším církevním svátkem. Pro mě jsou to především svátky příchodu jara, návratu hezkého počasí a s tím spojené dobré nálady. Rituál průběhu Velikonočních svátků netřeba popisovat, je v našich krajích všeobecně známý.

I my jsme každé Velikonoce trávili doma a nachystali koledu pro vnoučata a ostatní koledníky. Jenže časy se mění a vnoučata, než na koledu k babičce a dědovi, jdou raději koledovat se svými vrstevníky v místě jejich bydliště. Ostatních koledníků také ubývá. A když hospodyně nachystá barvená vajíčka, upeče perníkové zajíčky a kuřátka, která cukrovou polevou ozdobí, nakoupí čokoládky i sušenky, a nakonec přijde pět, šest koledníků, tak téměř celé snažení přijde vniveč a přijde to líto.

Proto jsme si letos řekli, že si uděláme Velikonoce sami pro sebe. Vybrali jsme si Velikonoční prodloužený víkend v hotelu Arnika v Rudníku v Krkonoších. Řekli jsme si: „Než být mrzutí doma, že jarní pohodu kazí sněhové přeháňky, raději Krkonoše, kde se budeme radovat, když zimní počasí prozáří a prohřeje sluníčko. Prostá otázka relativity – „poloprázdná, nebo poloplná?“

Tak jsme v pátek po obědě naložili do auta vše potřebné a vyrazili směr Jičín, Hostinné a Rudník. Po 1,5 hodině pohodové cesty jsme byli v cíli. Po přihlášení na recepci jsme se ubytovali v pěkném dvoulůžkovém pokoji, zaparkovali v jednom z 12 garážových stání pod terasou a vyrazili na obhlídku hotelu a restaurace. Tam jsme byli přivítáni kávou s domácím koláčem a u sklenky výborného Merlotu jsme počkali na večeři.

V sobotu nás probudilo slunečné ráno a po snídani jsme u kávy naplánovali cestu do Jánských Lázní. Místo na parkování jsme našli až na parkovišti hotelu Lesní dům. Vydali jsme se dolů na Kolonádu. V restauraci Karmela jsme poobědvali, dali si 13° Velikonoční zelené pivo (nebylo vůbec špatné!) a došli ke stanici lanovky na Černou horu. Nahoře nastal problém s vystupováním z kabinky za jízdy. Ale ty moje neposlušné nohy to nakonec zvládly bez pádu a mohli jsme si užívat krásného odpoledne. Cesta lanovkou dolů a zpět autem do hotelu už byla bez problémů.

V neděli jsme vyrazili do Mladých Buků, na které měla manželka vzpomínky z doby, kdy tam byla před padesáti lety v učení. Našli jsme učiliště, internát i cestu, kudy chodívala s ostatními od vlaku. Ta budova slouží dál jako Odloučené pracoviště SOU, ale všechno je neudržované a zanedbané, škoda. Naše další cesta směřovala na Žacléř, kde za obcí Babí je Dělostřelecká tvrz Stachelberg s řadou menších bunkrů, pozůstatků opevnění Trutnovska. Byla to největší moderní pevnost v Československu, zbudovaná v rámci výstavby opevnění v roce 1938. Z prohlídky pevnosti však sešlo, protože pro veřejnost bude opět otevřena až 1. května 2015.

Kousek od tvrze je i rozhledna Eliška, postavená v roce 2014, s vyhlídkovou plošinou ve výšce 20,5 metru. Je z ní výhled do Polska, na Rýchory, Jestřebí hory, Orlické hory a na okolní prvorepubliková pevnostní opevnění. Cestou zpět jsme za Mladými Buky odbočili vlevo kolem golfového hřiště směrem na Vlčice, kde jsme se chtěli zastavit na Hrádečku Václava Havla. Cestou jsme bez povšimnutí minuli nějaké stavení, protože jsme v paměti měli obrázky z televize. Až teprve asi po 1 kilometru jsme se zeptali a byli jsme vráceni k tomuto stavení. Okolí zarostlé křovím, vyvrácený dřevěný plot. U silnice pár svíček, velikonoční ozdoby a v zahradě Kamenné srdce. Toť vše. Smutné…

Cestou zpět jsme potkali rodinnou „jízdní kavalerii“ a vyjeli na vrchol stoupání silnice. Nádherný výhled na sluncem ozářenou Černou horu nás donutil vystoupit a kochat se, a kochat se, a … taky fotit. Ještě jsme dojeli k budově golfového hřiště, odkud se nám otevřel pohled vpravo od Černé hory na sluncem zalitou zasněženou Sněžku. V takové chvíli si říkám: „Čert vem Turecko, Maledivy nebo Kanáry. Doma je krásně.“

Po návratu do hotelu nás čekala sváteční večeře při svíčkách, kterou hotel inzeroval při nabídce Velikonočního víkendu. Je smutné, že jen málo hostů, převážně starších párů, považovalo za vhodné přijít ke sváteční večeři v něčem svátečnějším, než v riflích a tričku. Ráno u snídaně jsme měli každý na stole jako pozornost hotelu zabalenou koledu a ředitelka hotelu nám všem přišla osobně popřát hezký zbytek Velikonoc a rozloučit se s námi před odjezdem.

Co dodat závěrem? Tento způsob Velikonoc se nám začíná líbit. A když přidám příjemné prostředí hotelu s výtahem, kvalitní ubytování, solidní výběr chutných jídel domácí kuchyně a ochotný personál, nevidíme důvod se nevrátit, a to nejen o Velikonocích. A když vezmu v úvahu nabídku Hotelu Arnika v Rudníku pro seniory: http://www.arnika-rudnik.cz/pobyty-pro-seriozni-vek , není důvod nevěřit, že Tahle země není jenom pro mladý!