Magdalena Horňanová, která 6. dubna oslaví pětadevadesátiny, je označována za nejstarší českou spisovatelku. Ačkoli začala psát až po osmdesátce, prý i kvůli potřebě zabavit se v domově důchodců, stihla už vydat sedm knih. „Je třeba říci, proč jsem v 80 letech začala psát. V těch letech pronikly fámy, že nikdy žádný holokaust neexistoval, že žádné vyvražďování Židů nikdy nebylo. To bylo něco, co jsem nemohla unést,“ řekla také rodačka ze Žiliny.
Na svět přišla na jaře 1920 do židovské rodiny v Žilině, studovala gymnázium a konzervatoř v Praze. Po okupaci se vrátila na Slovensko, kde se jí podařilo přežít holokaust, na rozdíl od 27 členů její rodiny včetně rodičů. Unikla jen díky spolužačce z gymnázia, která jí půjčila rodný list, a Horňanová si tak mohla zařídit falešné doklady. S manželem a dcerou pak utekla do Orechového u Trenčína, kde se celá rodina ukrývala do konce války.
Poté učila v Praze hudbu, její manžel byl středoškolským profesorem, než jej v 50. letech poslali "do výroby". Po válce se jí narodily ještě dvě děti, všichni potomci ale emigrovali a Horňanová po mužově smrti osaměla. „V celé Evropě žiju úplně sama. Nemám nikoho, kdo by se mnou mohl komunikovat, tak si naplňuji čas,“ vysvětlila své psaní žena, která letos převzala ocenění Dáma české kultury a jež své vzpomínkové knihy končí přáním, aby se už nikdy neopakovaly válečné roky.
