Jistě si všichni pamatujete na televizní soutěž „Milionář“, o které se tvrdí, že to byla nejpopulárnější soutěž poslední doby. Já jsem jí byla nadšená. Poctivě jsem se dívala na každý nový díl a „soutěžila“ jsem s sebou. Zdálo se mi, že jsem ve svém „ soutěžení“ dost úspěšná, a tak jsem si řekla, že to zkusím taky, alespoň poznám, jak se taková soutěž dělá, a byla jsem zvědavá i na natáčení, nikdy jsem před kamerou nestála.
Hrdinně jsem se proto přihlásila. Nikomu jsem nic neřekla, abych se neblamovala, kdyby to nevyšlo. Dlouho se nic nedělo, já na svou přihlášku skoro zapomněla, až jednou. Otevřela jsem poštu a našla pozvánku Televize Prima, abych se dostavila ke konkurzu pro vědomostní soutěž „Milionář“, s udáním místa konání a datem. Byla jsem z toho celá vyjevená, musela jsem to říci dceři, protože jsem potřebovala, aby mne tam dopravila autem, sama bych netrefila. Přijala to nadšeně a také mne tam dovezla. Bylo to v prostorách nějaké fakulty, už nevím, které. Dcera mě nechala osudu a domluvily jsme se, že jí zavolám po skončení, aby mne zase odvezla domů.
Na chodbách budovy bylo velké množství soutěžechtivých zájemců, volali si nás po skupinách. Byla jsem nervózní, třásly se mi ruce, když jsem uslyšela svoje jméno. Usedli jsme ke stolkům a každý dostal dvoustránkový test s mnoha otázkami z nejrůznějších oborů. Měli jsme na to asi půl hodiny. Každá otázka měla tři možnosti, museli jsme vybrat tu, o které jsme si mysleli, že je správná. Napovídání neexistovalo, každý hrál za sebe. Pak jsme jmenovitě test odevzdali a čekali na výsledek. Kdo postupoval, musel mít nadpoloviční většinu správných odpovědí.
Šla jsem na kávu, abych se trochu uklidnila, napětí bylo hrozné. Konečně četli jména těch, kteří postupovali do dalšího kola. Pro nejmenované to končilo. Najednou jsem slyšela svoje jméno. Postupuji! Měla jsem ohromnou radost, mé sebevědomí se tetelilo štěstím, i když skutečný boj mě teprve čekal. Vyplnili jsme ještě jeden test, už takový osobní o našich zájmech, a podstoupili osobní pohovor a kamerovou zkoušku, jestli jsme vůbec schopni před kamerou vystoupit. Pro mne to dopadlo dobře a jela jsem domů v očekávání dalšího pozvání, tentokrát už přímo do soutěže.
Doma i svým nejbližším jsem se ovšem už pochlubila, že budu soutěžit v Milionáři. Všichni byli napjati, kdy pojedu znovu do Prahy. Pozvání přišlo asi za dva měsíce, kde už byly stanoveny podmínky soutěže včetně společenského oblečení (dva kusy) pro případ, že budu pokračovat v soutěži do dalšího vysílacího dne. Točilo se to najednou. Nesměla jsem mít například nic s reklamou, nic s drobným vzorem, kamera to prý dobře nesnímá. Moderovat to měl doktor Šmucler.
Ve stanovený den mě opět dcera vezla do Prahy, natáčelo se v halách bývalé Avie v Letňanech. Dělala mi doprovod v hledišti. Mě spolu s dalšími soutěžícími zavřeli do malé místnosti s malou obrazovkou, kde jsme viděli, co se natáčí, a tam jsme čekali. Volali nás postupně, já přišla na řadu jako pátá. Měla jsem trému, protože nikdo z předešlých neuspěl a vypadli bez výhry. Ještě před mým „vystoupením“ si se mnou popovídal moderátor, pan doktor Šmucler, o mých zálibách a podobně, aby se mě měl na co ptát. Je to velmi sympatický pán, přestala jsem mít tak velkou trému. Technici mi vysvětlili, jak mám na scénu přijít, jak odejít a podobně.
Zazněla znělka, ohlásili mé jméno a já vešla do světa světel a slávy. Po krátkém rozhovoru s moderátorem přišla první otázka. Ta byla lehká, i další, tak jsem se trochu uklidnila. Pak už přišly těžší, někdy jsem musela i použít nápovědy, ale statečně jsem se přehoupla přes hranici deseti tisíc a oddechla si, že už nebudu za úplného hlupáka, i kdybych už skončila. Šla jsem ale dál a dál, nakonec jsem soutěž ukončila při sto šedesáti tisících. Dál už jsem nepokoušela osud. Dostala jsem velký šek, který mám schovaný na památku.
Milionářkou jsem se nestala, ale byla jsem nadmíru sama se sebou spokojená, že jsem to dokázala. Mezi svými známými jsem byla oslavovaná, dokonce se mi stalo, že mne oslovili cizí lidi na ulici, protože mne poznali. Byla to nezapomenutelná zkušenost a jsem ráda, že jsem necouvla před výzvou.