K čemu jsou módní poroty?
1. K ničemu. Každý si přece má oblékat to, co se mu líbí, v čem se cítí dobře a nikdo nemá právo mu do toho mluvit. 2. Jsou důležité. Ne každá žena totiž ví, co jí sluší a názor druhého pro ni může být inspirací. 3. Je to zábava. Příležitost ke hře, diskusi, odreagování, nic víc a nic míň. Tak bodujte, co je správně? Za prvé, za druhé nebo za třetí?
Vsadím se, že se neshodneme. Stejně tak se nikdy nikdo nemůže shodnout v tom, který model má v podobných soutěžích dostat jedničku a který pětku, která dáma vypadá lépe než jiná. Soutěž, která už pár týdnů běží na i60 je toho naprosto jasným důkazem. Zároveň je však důkazem ještě něčeho důležitějšího. Ukazuje, že v České republice žije spousta odvážných, krásných a sebevědomých žen. A že tato přídavná jména už nesmí být dávána do souvislosti jen s ženami mladými. Je to přece úplně poprvé, kdy dámy ve věku nad padesát někam posílají své fotografie a vášnivě diskutují nad šaty, botami, kalhotami, účesy, taškami, barvami.
Dříve se tak nějak bralo za fakt, že toto přísluší jen mladým holkám a jejich babičky mají jiné starosti. Nevím sice jaké, ale odhaduju, že by to mělo být pečení, vaření, uklízení, případně spoření do prasátek. Podvědomě všichni ví, že dnešní zralé ženy mají podstatně jiné zájmy, ale je to poprvé, kdy to v tak velkém počtu samy dávají najevo. Čímž tedy netvrdím, že kdo se zajímá o oblečení, nepeče, nevaří a neuklízí, to fakt ne. Jen zkrátka tímto chci vyjádřit svou radost, že k tomu ještě ženy chtějí i dobře vypadat.
Když mi redakce i60 nabídla, jestli nechci dělat v této soutěži jednu z členek poroty, zajásala jsem. Vše, co se na tomto webu odehrává, se mi dlouhodobě líbí a o modelkách i60 jsem psala také reportáž do Magazínu MFDNES. Mimochodem, vzbudila mezi čtenáři obrovský ohlas. Jenže zanedlouho mi došlo, že tahle hra je pořádně náročná.
Podobná hodnocení outfitů jsou především zábava. Obvykle se jich účastní celebrity. Herečky, zpěvačky, bohaté ženy jsou zvyklé, že když se někde objeví jejich fotografie, novináři, módní návrháři, čtenáři, zkrátka kde kdo si dovoluje hodnotit je. Slyší: Tohle tričko je příliš krátké, tyhle šaty příliš žluté, tyhle boty příliš červené, tyhle vlasy příliš černé... Jsou na to zvyklé, přesto je to štve. Ale co taková normální "necelebritní" žena? Najednou na sebe slyší kritiku. Cítí pohledy jiných. Čte jejich názory. No to musí být peklo, říkám si. Co kdybych takto někam poslala svou fotku a teď mi tam nějaké úplně cizí ženské psaly, co se jim na mně líbí a nelíbí a ještě to známkovaly. Strašlivá představa. Nic pro zbabělce jako jsem já.
A přitom mě vždy baví podobná hodnocení celebrit číst. Ne, nebudu předstírat, že takové přízemní rubriky nečtu. Čtu je moc ráda. Takže jsem si to jasně chtěla zkusit. Hodnotím a známkuju jako divá. Proto je čas se k něčemu přiznat. Pokaždé, když známku napíšu, pak několik hodin přemýšlím, jestli jsem dala správnou. Znovu se na dámu dívám. Představuju si ,jaká je, jak žije, o čem bychom si povídaly. Co když se mi nelíbí její květované šaty a přitom bych si s ní pokecala lépe než s tou, u které se mi líbilo sako? Co když támhle té muž stále říká, že je krásná a já si myslím že není, zatímco támhle té to nikdo neříká a mně se líbí moc? A hlavně: Mám já vůbec právo hodnotit je?
Takže jsem si zase jednou tak pořádně zapřemýšlela a došla jsem dokonce i k závěru: Tahle soutěž a možnost si v ní zahrát na porotu je jedna z nejlepších věcí, která mě v poslední době potkala. Je mi pětačtyřicet a došlo mi, že je úplně jedno, jestli mi časem bude pětapadesát nebo pětasedmdesát. Je úplně jedno, jestli budu nosit džíny a saka jako dosud nebo mi v hlavě něco přecvakne a v šedesáti se nasunu do kytičkovaných šatů s volány. Hlavní je, že mě pořád bude bavit přemýšlet nad tím, jestli jsou lepší ty džíny nebo volány. Protože jakmile nad tím jednou ženská přestane přemýšlet, je konec. Takže díky, milé dámy, že se mnou tu hru hrajete. Je to totiž hra, která mi dává velkou naději do budoucna.