U nás v Hnojákově se žije střídmě, penězi se jen tak zbůhdarma neplýtvá. V jednom domě třeba přes poledne vysedávají tři ženy. Matka (na mateřské dovolené), předškolní dcera a babička (vyplácená malou penzí). Mužský jim vydělává peníze jinde, prací. K tomu běží pro Čechy „přínosný“ TV film. Matka si lakuje nehty drahým francouzským lakem.
Dítě vykřikne: „Maminko, já mám hlad!“ „Nemám čas,“ vyjekne matka. Když to dítě řekne potřetí, babička už nevydrží, a že mu tedy uvaří krupicovou kaši! Jenže v kamnech není zatopeno, dříví se musí schovávat na prudké mrazy.
Kaše se dá uvařit i na elektrickém vařiči. Proud je ale drahý, musel by se později zaplatit.
Babka tedy vyběhne do sousedního domu. Vytáhne jejich kluka na dvorek, tam jí musí jejich dřevo naštípat a donést až k domu. Babička dřívím zatopí v kamnech a uvaří tu kaši. Vnučku nakrmí a uloží.
Matka si dolakuje nehty, dodívá se na film a promluví: Nemáš náhodou holka hlad, uvařila bych ti krupicovou kaši?
To máme rok 2015 a jsme uprostřed civilizované a bohaté Evropy...