Výpravčí Fanouš Rendl prožil ve své železniční stanici třicet osm let. V dnešní době výkon těžko uvěřitelný. Sloužil poctivě, nadřízenými však nepovšimnut. Vyhýbaly se mu i nemoci. Neschopenka se pro něj za celou tu dobu stala neznámým tiskopisem. Přežil všechny politické zvraty, a jakmile v osmašedesátém podepsal díkůvzdání za internacionální pomoc, ohrožovala jeho pobyt ve stanici už jen vlastní neopatrnost.
Ačkoliv nestraník, navštěvoval jako host veřejné stranické schůze. Diskutoval tak důsledně, že byl odesílán na četná školení, někdy i internátní. Pilně dopisoval do železničářského tisku a využíval drobečků ze stolu hojnosti. To všechno činil ze zištných důvodů. Proto jej ani neudivilo, že takového kecálka mezi sebe komunisté nechtějí! Nikdo mu nenabídl členství ve straně, i když absolvoval třítýdenní internátní školení v Ostravici na téma Závěry patnáctého sjezdu strany.
Bohužel nelze ten fakt, že nebyl nikdy ve straně, použít v současnosti. Jako důchodce neočekává žádné výhody. Kolem něj se mezitím proháněly dějiny. Spolužák Kolohnát to dotáhl za komunistů až na kapitána estébáků. V době normalizace zlikvidoval v severních Čechách spolužáka majora SNB Habrdu jako exponenta pravice. Ten mu vše vrátil o dvacet let později a zlikvidoval estébáka z pozice disidenta. Dodnes se při návštěvě rodné vísky jeden druhému vyhýbají.
Nad takovým vyrovnávaním účtů kroutí zápecník jenom hlavou. Vítězný listopad provětral i vedení železničních stanic. Co by to bylo za revoluci, aby nepadaly hlavy. Náčelník železniční stanice Václav Labuda byl odejit jako stará struktura. Z jeho kanceláře zmizely symboly minulého zla. Kancelářská výzdoba byla dlouho neutrální. Později zmizel obraz Partyzáni pod Polanou a byl nahrazen obrazem Panenky Marie Hostýnské, kterak blesky zahání divoké Mongoly zpět do stepí Dálného Východu. Komunistu v náčelnické kanceláři nahradil ortodoxní katolík Zdeněk Doudleba. Odešel Král Demižon a nastoupil Král Dobře: Z historie známe Husitského krále Jiříka z Poděbrad, Krále železného a zlatého v podobě Přemysla Otakara Druhého, Krále ciznince Jana Lucemburského a Krále Kaše, Rudolfa Habsburského. Vladislav Druhý, Jagelonský, je znám jako Král Dobře. Vše řešil liknavě a užíval latinské slovo bene, což značí dobře.
Nový náčelník Doudleba ihned vylepil na stěny kanceláře citáty z bible. Jeho přítomnost kopírovala nástup Lidovců k moci. Uchopili právě Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany. Nový ministr vnitra spálil tajné spisy a v armádě vystřídali politruky polní kuráti. Fanouše Rendla se přímo tato výměna netýkala. S novým náčelníkem přišel do stanice Dobrotín spolužák ze Železniční průmyslovky!
Olda Doudleba si hleděl svého. Události ve stanici se jej netýkaly. Zaujal jej akorát případ vedoucího posunu Bumbrlíčka, který byl při výkonu služby sražen lokomotivou závodní vlečky. Lokomotiva opatřená ocelovým rámem jej srazila do kolejiště a přejela. Všichni běželi k místu tragédie v očekávání Libora Bumbrlíčka rozloženého na prvočinitele. K údivu všech se dvacet metrů za lokomotivou zvedl přejetý zaměstnanec a odpotácel se mezi kolejové pásy. Tam konečně upadnul. Přiletěl dokonce vrtulník a na zemi zanechal dav lidí s otevřenými ústy. Po nějakém čase procházela v kolejišti rozlehlé stanice komise se šuplerou. Měřili a měřili. Výsledek potvrdil domněnky. Vedoucí posunu Libor Bumbrlíček byl sražen na jediném místě v celé stanici, kde mohl střetnutí s masou železa přežít. Lokomotiva jej srazila do díry ve štěrkovém loži! Celá záležitost se vyřídila úřední cestou. Akorát na dvou jedincích zanechala událost nesmazatelnou stopu. Komunista Bumbrlíček konvertoval do Katolické církve! Sedával zapíchnut v kostele a děkoval Panence Marii za záchranu života.
Náčelník stanice Olda Doudleba se ve svém životě poprvé setkal se zázrakem. Král Dobře napnul všechny své síly do jednání s arcibiskupstvím. Jeho životním cílem se nestala kariéra ve službách Státních drah, ale snaha, aby díra ve štěrkovém loži byla obehnána plotem a prohlášena za poutní místo!