Kdysi, když jsem byla malá, jezdil k nám na letní pobyt jeden pán. U táboráku se vždy sešly děti z celé vesnice. Tam tento pán zpíval na naše přání do nekonečna tuto písničku. Brnkal na kytaru jednoduchou melodii, předzpívával a my všichni, dokonce i dospělí opakovali ..... um caj raj rááá, um caj raj ráá....
Byla to taková prázdninová hymna, milovali jsme jí...Každý rok jsme se všichni těšili, až přijede. Na to jsem si vzpomněla při přečtení písničky pana Libánského, tak vám jí zde nabízím....
JEDNODUCHÁ, STÁLE SE OPAKUJÍCÍ MELODIE
žila kdes jedna holčička a té stonala babička
um cajrajra, um cajraj ra, a té stonala babička,
bydlela v lese hlubokém a měla růži pod okem,
um....... a měla růži pod okem
a babička se hroutila a Karkulka se rmoutila,
um....
přemýšlela a po třech dnech jí skvostný nápad hlavou šleh,
popadla láhev jogurtu a hned se dala do spurtu,
běží Karkulka po mechu, nedopřává si oddechu,
vítr jí šumí nad hlavou a laně dusaj doubravou
potůček zurčí v trávě a je ho slyšet právě,
obláčky plují oblohou, neb jinak plouti nemohou,
větve jí tahaj za vlasy, prší a je psí počasí,
na větvi sedí koňadra, kapky jí padaj za ňadra,
když náhle v tom les ztich a zmlk, neb za stromem tam ležel vlk,
když spatřil dívku běžeti, zvedl se, přestal léééžeti,
běží karkulka cupy cup, vlk na ní cení hrozný chrup,
jen pár skoků a vlk je tu, dívka mu spěchá v ústretu,
vlila mu jogurt do chřtánu a vlk musel jít na stráánu,
Běží Karkulka a v krátku, zří babiččinu zahrádku,
tam na zeleném trávníčku, babička suší spodničku¨,
a od sušení a od prádla, je chudák celá povadlá,
vem babičko, vem si doušek a budeš hned jak koloušek,
a babička si přihnula a nemoc se jí vyhnul,.
a od těch dob je v kalupu, div nepřeskočí chalupu,
a od toho všeho běhání, kol jogurtem to zavání,
um caj...
kol jo gur tem to za váááá níííí