Projímavá pomsta aneb Povídání přímo od pramenů
Asi jen málokdo se může pochlubit tím, že během devíti let základní školní docházky měl tu čest - anebo smůlu - chodit ve třítisícovém městečku hned do čtyř školních budov. Nám, dětem poválečných dosídlenců Františkových Lázní, se to povedlo.
Do první až třetí třídy jsme chodili do patrové budovy na okraji lázeňské části. Zvenčí vypadala jako malý zámeček a schodiště i rozlehlé třídy uvnitř tomu napovídaly.
Čtvrtou a pátou třídu jsme měli pár stovek metrů od míst, kde většina z nás bydlela, tedy v Horních Lomanech. Dole byla mateřská škola, nahoře čtyři třídy – dvě čtvrté, dvě páté. Do šesté a sedmé třídy jsme to měli nejdál, budova nedaleko divadla byla poněkud zchátralá, zato tam byl celý druhý stupeň základní školy. A tu jsme dokončili ve fungl nové budově opět jen kousek od našeho bydliště, kde byly všechny frantolázeňské děti pěkně pohromadě. Ke cti tehdejšího vedení školy nutno dodat, že naší třídu celých devět let nechali pohromadě, jen v šestce přibyli přespoláci z okolních vesnic.
V první třídě nás měla paní učitelka Dolanská. Laskavá paní středních let, která šestileté prcky provedla celým školním rokem, aniž by v nás vyvolala ze školy a učení jakékoliv obavy. Ve druhé nás převzala paní učitelka Kopkáňová, která měla k dětem naprosto shodný přístup. S ní jsme zvládli i třídu třetí v naprosté pohodě a jestli používám jako oslovení učitelky paní a nikoliv soudružka, ačkoliv se to odehrávalo v polovině tuhých padesátých let, dělám to zcela záměrně. Ty dvě byly Paní učitelky, nikoliv soudružky!
S těmi jsme se seznámili hned ve třídě čtvrté a z jejich přístupu jsme byli značně rozladěni a to volím jen mírný výraz! Obzvlášť učitelka přírodopisu Laštovičková nás silně dráždila. Nejen svým halenkami s rozepnutými prvními knoflíčky anebo zadkem, obtaženým úzkou sukní, pod níž na stehnech vystupovaly čtyři hrbolky podvazkového pásu, to bysme my kluci ještě snesli. Tahle učitelka nás dráždila přezíravým postojem k našemu bydlišti. Ačkoliv sama pocházela z jakési krušnohorské díry kdesi nad Jáchymovem, neustále urážela naší hrdost obyvatel proslulého lázeňského města. Kdyby nebylo Karlových Varů a Mariánských Lázní, nikdo by o vás nevěděl, provokovala a my se shodli, že je prostě blbá. Ani z přírodopisu nás nic nenaučila. Místo výkladu jsme pořád jen četli pasáže v učebnici a z toho nás taky zkoušela.
I přes její nesympatie s naším městečkem nechávala si občas poslat naše dva premianty Bohouše a Luboše pro pramenitou vodu do lahví, což obnášelo absenci právě jedné vyučovací hodiny.
Asi měsíc před koncem školního roku zašlo její špičkování i na náš vkus příliš daleko a tak jsme těm dvěma poradili, jaký pramen mají příště do lahví načepovat. Nebyli proti, ona to stejně nepozná, usoudili jsme všichni a tak jednoho dne vyrazili pro pití místo k obvyklému Luisinu prameni u Lázní I. kousek dál do Dvorany Glauberových pramenů, kde vyvěrá pramen Glauber III. Načepovali šest obvyklých lahví a upalovali zpátky do školy. Stihli to, dorazili ještě před koncem hodiny a Laštovičková se ihned pořádně napila.
Jen bůh a ona sama věděla, po čem může mít žízeň hned po ránu, faktem zůstává, že další hodinu, kdy měla suplovat dějepis, jsme strávili bujarým dováděním bez dozoru, až jsme přilákali jinak netečného školníka. Ten se podivil, kde máme učitelku a někdo mu poradil, ať zkusí dámské WC.
Kdo někdy byl ve Františkových Lázních ví to, co jsme my věděli už od dětství. Že Glauber III. má výrazný projímavý účinek!
| Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde. |
