Pravda, došlo k němu ještě v minulém režimu. Známá žižkovská prostitutka korzovala v noci mezi pilíři kostela na Sladkovského náměstí. Z ničeho nic ji někdo předklonil a zezadu bleskově znásilnil. Viděla mezi svýma nohama jen jeho modrobílé tenisky a nohavice džín, nic víc.
Šla na policii a oznámila to. Policisté rozjímali, až došli k závěru, že po znásilnění půjde pachatel nejspíš pít pivo do blízké hospody. Nastartovali služební auto a objeli známé žižkovské kriminálnické hospody.
Nejdříve dorazili do putyky U Tomáše Štítného. V ní se muselo pozdravit „týí kurvíý komunistickíý“, jinak by host nedostal pivo! Policajti ale nemuseli říci „čest práci“. Nebyl tam muž v teniskách.
U Božích bojovníků také nebyl.
U carské šlechtičny nebyl, ani U Cikánky.
Nakonec se zastavili hned vedle policejní stanice, U dudáka. Byl tam muž v teniskách a v džínách. Zatkli ho a přivezli na služebnu. Znásilněná pohlédla na jeho obličej, ale nebyla si jím jista. Otočila se k němu zády, rozkročila se a předklonila. Mezi svýma nohama uviděla modrobílé tenisky a jeho džíny. Vykřikla „To je on!“
Otrávení policisté založili protokol o znásilnění do psacího stroje. Prostitutka a znásilnění?!
Po pár řádcích protokolu vyjekla: Já ho nechci udat pro znásilnění, mně se to moc líbilo, chtěla jsem od vás jen mě s ním seznámit! Vdám se za něj, a z lásky!
Takoví byli totalitní muži, dokázali uživit manželku a děti, a ještě měli sílu na znásilnění.