V téhle obci mám letní sídlo. Po návsi tam proudila močůvka za všech režimů. Proto se tam říká Hnojákov. Teprve současná zkáza zemědělství proudy močůvky zastavila, chybí tu hospodářská zvířata.
Ve vsi se zastavila civilizace za mocnářství, není vodovod ani kanalizace, chybí obchod, kostel i hřbitov. Není pošta ani bankovní úřad. Poslední prudký pokrok tu byl za druhé světové války, to sem pronikl elektrický proud. Žije se postaru, stačí to, i bez JZD. Tráva, brambory a odolné obilí se urodí samy za všech režimů!
O to více vesničané dbají o své domy a zahrady. Potrpí si na domácí „čisťoučko“. Jedni si tu už vygruntovali dům i zahradu. Dům byl čerstvě a sněhobíle natřen vápnem. Nikde už nezbylo ani smítečko. Co ještě vyklidit? Už zbyla jenom přeplněná žumpa. Tak si objednali naftový hovnocuc. Čekali ho dopoledne, za denního světla.
Opilý řidič hovnocucu dojel ještě za hluboké noční tmy, jen měsíc trochu svítil. Celá rodina vyběhla před dům v nočním oblečení. Šofér zastrčil jeden konec hadice do septiku, druhý se snažil napojit do cisterny. V té tmě se ale netrefil. Byl zpitý z propíjení tučných úplatků z minulého dne. Spustil sání a čekalo se. Ještě za tmy vybral nezdaněné peníze a odjel. Obyvatelé odešli spát do ještě teplých postelí.
Po východu slunce se vyšli pokochat pohledem, jak úplně všecko už je dokonale čisťoučké. Ouha, jejich sněhobílý dům byl teď hnědý, postíkaný obsahem žumpy. Rozplakali se. Už se to nedalo odčinit!
Prý se později rozhodli požádat starostu o nechtěný výkřik civilizace – obecní kanalizaci!