Stačí být v jejich blízkosti, nasávat to charizma a moudrost. Přesně tak mluví moderátor a spisovatel Aleš Cibulka o svých starších přátelích. Má jich hodně, je mezi nimi i mnoho hvězd, jako například známá herečka Jiřina Jirásková. Rád píše o osudech umělců, které známe z filmů pro pamětníky, dělá pořady pro seniory. Proč mladého muže vlastně zajímá svět těch dříve narozených?
Hodně lidí vás zná především jako autora knih a kalendářů o starých hereckých hvězdách. Čím to je, že vás zajímají lidé vyššího věku? V poslední době byl aktuální spíše trend, že stáří nikoho nezajímá…
A víte, že ani nevím. Nebyla to žádná moje kalkulovaná volba. Prostě dělám práci, kterou mám rád. Je ale mylná představa, že třeba pamětnické filmy nebo jejich hvězdy zajímají jen starší a střední generaci. Tak to není. Možná se budete divit, ale nejvíc ohlasů mám od mých vrstevníků nebo čtenářů ještě mladších.
Máte kamarády a přátele mezi staršími lidmi? Myslíte, že může existovat kamarádství mezi lidmi velkého věkového rozdílu?
Moje profese mi dává ohromnou možnost setkávat se s lidmi, kteří v životě něco dokázali. Moc si jich vážím, byť jsou o generaci nebo o několik generací starší. Vždycky říkám, že mě nemusí nic učit, stačí mi pobývat v jejich blízkosti a nasávat jejich charisma, moudrost. Jsem vděčný za to, že se mohu počítat mezi přátele Jiřinky Jiráskové, hltám lačně každé moudré slovo Honzy Petránka a tak bych mohl jmenovat dál a dál.
Co vám spolupráce se staršími lidmi dává?
Velmi často vystupuji pro seniory, společně s kolegou Vláďou Hronem máme dokonce zájezdový pořad, se kterým je navštěvujeme. Dává mi ohromnou radost, že můžu babičky a dědečky kdekoli potěšit. Bohužel, v té dnešní uspěchané době je radosti čím dál méně, takže pohled do rozesmátého publika mě velmi těší. Každý měsíc máme navíc společně s Vláďou zábavný pořad v pražském Divadle U Hasičů, kde je pokaždé plno. Z toho máme radost a cítíme tak, že naše práce má smysl.
Jaký je podle vás vztah české společnosti ke starším lidem?
Myslím si, že pohled na české seniory se v mnohém vylepšil. Tady ale musím z vlastní zkušenosti říci, že někteří starší lidé si mohou sami za to, že se na ně okolí dívá negativně. Ten předobraz českého důchodce – tedy věčně nespokojeného brblala, který objíždí slevy v hypermarketech – tady prostě je a nevznikl náhodně. Mám někdy pocit, jako by si české babičky a dědečkové neuměli stáří vychutnat. A opravdu to není věc financí. Stačí se podívat třeba do francouzského nebo italského domova pro seniory. Ale tím samozřejmě neházím všechny do jednoho pytle. Díky tomu, že objíždíme bavit seniory po celé republice, tak víme, že existují desítky tanečních, turistických, divadelních i jiných kroužků a že věk je pro většinu seniorů opravdu jen číslice v občanském průkazu.
Jste teď patronem projektu Dobrá duše, který se také týká starších lidí. O co vlastně jde?
Jedná se o projekt společnosti Hartmann, kterou obdivuji za to, že se o seniory stará jak může. Tenhle projekt chce ocenit lidi, kteří se naprosto nezištně starají o někoho ve svém okolí. Chce takové lidi najít, upozornit na ně a poděkovat jim. Taková solidarita od soukromé firmy, to je dnes jako zjevení. Mecenáši už prostě nejsou. Ale firma Hartmann mezi ně bezesporu patří.
Myslíte, že člověk, který v dětství býval v kontaktu se staršími lidmi, k nim má v dospělosti dobrý vztah?
To bezesporu. Já jsem prožil pohádkové dětství. Maminčiny rodiče jsem zažil oba, babička se stále ještě těší dobrému zdraví. Z tatínkovy strany jsem zažil už jen jeho maminku. Mám na co vzpomínat a jsem rád, že jsem mohl takové lidi poznat. O to bolestnější jsou potom ztráty, které život přináší.
Připravujete něco nového, na co se vaši čtenáři a posluchači můžou těšit?
Teď se hlavně těším na léto na naší milované chaloupce. A co se práce týká, každou sobotu vysíláme z pražského divadla U Hasičů přímý přenos rozhlasového Toboganu, k tomu děláme společně s Vláďou Hronem jednou měsíčně v tomtéž divadle pořad Vzpomínky nám zůstanou. Jednou měsíčně mám výjezd za seniory někam po Česku či Moravě.
Co knížky? Chystáte nějakou?
Na jaře vyšel druhý díl mé knihy Černobílé idoly i jiní 2, kde se věnuji hvězdám stříbrného plátna, ale těm méně slavným. Taky si zaslouží, aby neupadly v zapomnění. No a prvního září najdete v prodejnách mé tradiční kalendáře, čili už popáté Cibulkův kalendář pro filmové pamětníky a už potřetí Cibulkův kalendář pro televizní pamětníky. Takže se mnou vlastně můžete trávit celý rok.
Aleš Cibulka
Televizní a rozhlasový moderátor i publicista se narodil 25. března 1977 v Sokolově. Začínal jako moderátor v karlovarském soukromém rádiu, poté přešel do televize Nova a pak do České televize. Moderoval v ní různé pořady, stejně se prosadil v Českém rozhlase. Je znám také jako autor řady knížek, napsal například životopis herečky Zdenky Sulanové a dvě velmi úspěšné knihy o Nataše Gollové.
