Ulice pustá bez lidí,
to se hned tak nevidí,
na kraji chodníku,
botaska.
Celá ušmudlaná
jako kalná zimní rána.
Tkanička její kdysi bílá
jako ve svatební den
má Anička milá,
na cestu se vydat chce,
útéci však nemůže.
Kdo?
No přece ta tkanička.
Ne má milá,
Anička.