Až jednou řeknu Dost

Až jednou půjdeš sám,
až jednou řeknu Dost,
rozbořím lásky most
a ještě zatleskám.

A pak se budu smát
v zajetí kocoviny,
když ne ty, bude jiný
milostný adresát.

A pak mě zradí pláč,
ač nikdo netuší,
ne v očích, na duši,
já nejsem dobrý hráč.

Pak pochopíš můj svět,
jak perly zpřetrhané,
co touží říkat Pane
a mrznou v půli vět.