Když se ráno probudím, jako první uvidím z okna věž kostela. Ta je pro mne i prvním orientačním ukazatelem počasí toho dne. Na svátek Tří králů byla zcela nově oděna do krásně čistého bílého kabátu, od něhož se později odrážely sluneční paprsky. Byl to poslední den, kdy ochoz věže ještě zářil vánoční výzdobou, která krášlila město během celého adventu až do dneška. Vyšla jsem na balkon a naskytl se mně úžasný pohled na zachumelené náměstí dole pod námi.
Příslib slunečného dne byl i výzvou, abychom s manželem vyrazili na procházku obdivovat krásy, které umí vytvořit jedině příroda. K obdivování toho bylo hodně. Nebe seslalo na smrčky své nepředstavitelně velké hvězdy. Na pouliční lampě sesouvající se sníh vytvořil klikatého hada. Potkávali jsme desítky lidí se psy, kteří si tu nádheru radostně užívali. My jsme si při té příležitosti už jen zavzpomínali na svého milého boxera, který si liboval ve válení v čistém sněhu. Tak aspoň jsem zařadila do kolekce fotku „jsem na stopě“.
Nemohla jsem uvěřit svým očím. Nikdy jsem si nevšimla, že na stromě, kolem něhož občas chodím, zůstala nesklizená jablka. Nyní jejich červeň nápadně kontrastovala s částečnou sněhovou pokrývkou, která je přikryla jen z vršku. Jablek si všimnul i kos, který se nenechal rušit ani cvakáním fotoaparátu. Pak už jsme se přiblížili k boulím, na nichž by se mohli učit jezdit malí následovníci olympioničky Nikoly Sudové. To jsme tedy zírali! Před tím tam asi byli krtiny? Pod sněhem bylo i další sportoviště – plavecké bazény. Obdivovali jsme také ledovou krásu rybníků a všech těch nádherně zachumelených stromů i keřů. Prostě byla to kouzelná procházka, kterou si v Havlíčkově Brodě můžeme na štěstí užívat velmi často. Ovšem ne vždy s tak dobrými podmínkami pro focení!
Máte-li chuť, pojďte nasát tu pohádkovou zimní atmosféru aspoň do této malé fotogalerie.