Je vlahý srpnový podvečer, jdu na zahrádku zalít růže. Přes den vedra, zem rozpukaná, kytičky touží po vodě. Sedám si na lavičku, hrnek kafíčka s sebou, koukám na nádherný západ slunce, rovnám si myšlenky, co zítra udělám. Sedím, rozjímám, srkám kávu, zapomínám na zálivku, neb mne zaujaly podivné zvuky.
Co to je? Snad ne kočičí mňoukání, ale je tak slabounké, že se zvedám a jdu za zvukem. Můj černý kočičí Ital jde se mnou. Přicházím k domu, ke sklepním okénkům, zastavuji se právě u toho svého. Nemýlím se, mňoukání, nářek jde z mého sklepa. Obíhám dům a již jsem dole, odemykám sklep a srdce se mi zastavilo. Na betonové podlaze leží balíček ! Rezatý balíček omotaný izolepou a naříká!
Oblepené pacičky, obmotané zadní nohy, bříško, oči, uši, jenom ta naříkají tlamička a nos byli volné. Ujelo mi několik sprostých výrazů, protože toto může udělat pouze zmetek, nevážící si ničeho živého. Rázem jsem zapomněla na kafe, zahradu, růže, zeleninu a nesla to nebohé stvoření domů. Sundávala jsem z něho izolepu a plakala nad ním. Kocourek byl tak malinký, ještě se mu chvěly nožičky, vešel se do dlaně, potřeboval mámu. Byl tak hubený, kostičky potažené kůží.
Začali jsme bojovat o život. Dostal najíst, napít , pelíšek a černý kocour TIM, jej vzal za vlastního. První hovínka byla hromádka vlasových nudlí, takže odčervení od škrkavek. Den po dni se vzpamatovával a vyrůstal z něho nádherný kocourek. Od svého velkého kamaráda se učil, stále za ním chodil jak stín.
Léta plynula, Pišta dospěl, dosáhl věku 8 let. Odstěhovali jsme se všichni na chalupu. To byl ráj ! V sousedství statek, myši běhaly všude a kocani měli zábavu.
Timík, jeho pečovatel, dovezený z Italie, byl taková „ fajnovka“. Myš zakousl, ale nikdy ji nepozřel. Ale Pišta – přišel na to, jak chutná čerstvé maso a tak myšky baštil, chrupal kostičky až mi z toho bylo občas nevolno. A pak se to stalo!
Začátkem ledna 2014 milý kocour začal zvracet. To se stává, ale když to bylo opakovaně, jeli jsme na veterinu. Padlo podezření na otrávenou myš. Dostal protijedové injekce v domnění, že vše bude dobré. Ale kdepak, přidalo se k tomu kulhání, takže další injekce a po týdnu se stav zdál stabilizovaný. Ale opět přišlo zvracení, kulhání, nadměrné pití vody, a tak jsme léčili antibiotiky, to již byl konec března. Pišta soustavně zvracel nestrávené granule.
Rozhodla jsem se změnit doktora, jeli jsme na vyšetření na luxusní kliniku do krajského města. Diagnóza zněla – zánět žaludku, ucpané tlusté střevo, pokračovat v dosavadní léčbě, udělat lehký klystýr. Ano, klystýry se udělaly, výsledky žádné, kocour strádal…
Opětovně jiná klinika, rentgeny, rozbor krve, opětovně diagnóza stejná! Co s tím? Pištu si nechali na klinice, na kapačkách zavodnit, aby se vykadil. Změnili antibiotika, neb měl 40 horečky a oxymykoin nezabíral. Pátý den mi volá veterinář, že kocour vykadil bobek, ale nejí, strádá, ať ho vezmu domů.
Dobře, šel domů ale byl smutný a nejedl, pouze pil. A pak to začalo! Ve 2 ráno, už zvracel i vodu, nic nemohl pozřít. Volám na kliniku, že je to zlé. To již bylo 5.4 . a třetí měsíc léčení. Doktor zavelel, okamžitě přijet, nevyndávat z přenosky, musí se to říznout!
Lidé milí, vy, kteří máte zvířátka jako členy rodiny, tušíte, jak mi bylo. Prý si mám zavolat kolem poledne. Volám – nic, prý ve 14 hodin, neb je ještě pod narkózou. Nevydržela jsem a jela do Holic na kliniku, kde dělali operaci. Těžko někdo uhádnete, co z něho vyndali. Tasemnici! Tasemnici, kterou doktoři naložili do lihu jako výukový materiál pro studenty. Neuvěřitelně velká tasemnice, jakou mívají prasata!
Myš je mezihostitel tasemnice a to jsme každé 3 měsíce odčervovali. Prostě někdy se nedaří. Vše dobře dopadlo, no a když se smůla lepí na paty, tak se to musí nějak završit, že? Po vyndání stehů, v druhé polovině dubna, se mu do rány zakouslo klíště. Jak jinak, než že bylo infikované. Pišta měl břicho celé rudé, takže další antibiotika na borely.
A to je konec příběhu mého kocourka, který od narození nemá lehký život a o to více ho mám ráda. Snad již bude všem trápením konec a bude mít pěkné stáří, neboť se přehupuje do druhé poloviny svého kočičího života. Přeji vám všem, kteří máte své zvířecí kamarády, aby vás nikdy nic podobného nepotkalo.
Mějte šťastný Nový rok 2015, hodně zdraví a lásky všem.
| Co jste zajímavého zažili v letošním roce? Byli jste svědky nějaké vtipné příhody? Prožili jste nějaké osudové setkání či situaci? Popište váš nejsilnější zážitek roku 2014 formou příběhu či jiného literárního útvaru. Autor nejlepšího soutěžního příspěvku získá mobilní telefon. Více informací najdete zde. |
