Byla manželkou skladatele Gustava Mahlera, architekta Waltera Gropia, spisovatele Franze Werfela a družkou malíře Oskara Kokoschky. Ctitelů z řad prominentů ale jejím životem prošlo více. Alma Mahlerová je často považována za největší femme fatale první poloviny 20. století, pro řadu umělců byla múzou, pro řadu žen pohromou. Zprvu ceněná skladatelka, která v mládí platila za nejkrásnější dívku Vídně, byla podle německého spisovatele Berndta Wesslina "jednou z nejexcentričtějších, nejinteligentnějších a přirozeně ženských žen své doby". Mahlerová zemřela před půl stoletím, 11. prosince 1964 v New Yorku.
Alma byla přitažlivá, vzdělaná a značně hudebně i výtvarně nadaná, ostatně složila řadu ceněných písní. Podle historiků ale vynikala i v umění ovládat muže a být jimi milována. Šest let před smrtí vydala rozsáhlé paměti Můj život, které ale výrazně upravila a proškrtala. Její osud přitahoval i po její smrti řadu dalších umělců. O jejím životě byla natočena řada filmů, napsáno několik knih a v 90. letech například vznikla i divadelní hra Alma, která se hrála i v Česku.
Osudová přitažlivost
Alma Schindlerová se narodila v umělecké rodině, její otec Emil Jakob byl uznávaným malířem-krajinářem, matka Anna zpěvačkou a herečkou. Už v době dospívání začala Alma přitahovat zejména zralejší muže, například rodinného přítele, ředitele Burgtheatru Maxe Burckharda, tehdy už slavného malíře Gustava Klimta či hudebního skladatele Alexandra von Zemlinského.
Pak se ale v listopadu 1901 seznámila s Mahlerem, jenž byl tehdy ředitelem vídeňské opery. Tento rodák z židovské rodiny z Kaliští u Humpolce, jenž již dříve přestoupil na katolickou víru, byl o 19 let starší a menší než Alma. Když se o ní Mahler ucházel, mimo jiné jí napsal: "Máš jediný úkol: učinit mě šťastným." A Alma se rozhodla, že si ho vezme: "S jeho duchem, s mým tělem." Vzali se v březnu 1902 a měli spolu dvě děti, jedna dcera ale zemřela již v pěti letech.
Mezi manželi pak nastalo jisté odcizení a Alma se v lázních Tobelbad seznámila s Walterem Gropiem. O čtyři roky mladší budoucí hvězda architektury a zakladatel Bauhausu se stal jejím milencem. Mahler se tím trápil až do své smrti v květnu 1911. Alma dostala vdovský důchod, své umělecké ambice již nerozvíjela a starala se o Mahlerův odkaz.
Po bouřlivém vztahu s malířem židovského původu Oskarem Kokoschkou, který tehdy vytvořil jedno ze svých nejlepších děl Větrná nevěsta, se Alma v roce 1915 provdala za svého dřívějšího milence Gropia. V roce 1916 se jí narodila dcera Manon, ale ani Gropiovi nebyla Alma věrná: okouzlil ji další umělec, pražský rodák německo-židovského původu, básník a prozaik Franz Werfel, mladší o 11 let. Alma byla již posedmé těhotná, v roce 1918 se jí předčasně narodil chlapeček Martin, jehož otcem byl asi Werfel, ale brzy nato zemřel.
Útěk za velkou louži
Po rozvodu s Gropiem v roce 1920 se stala Werfelovou manželkou až v roce 1929. To už jí bylo 50 let. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 uprchli manželé do Francie, odkud se pak v roce 1940 přes Španělsko a Portugalsko dostali do USA. Usadili se v Kalifornii, v roce 1942 pak Werfel slavil velký úspěch s románem Píseň o Bernadettě. Nemocný Werfel však v roce 1945 ve svých 55 letech umřel. Almě bylo tehdy 66 let, měla tři manžely, bezpočet milenců a tři ze čtyř dětí pohřbila.
Přestěhovala se z Los Angeles do New Yorku, kde ji nazývali "velká vdova" či "vdova čtyř umění". Žila sama, psala memoáry a její jediná dcera Anna Justina se stala sochařkou. Alma Mahlerová zemřela v 85 letech v roce 1964 v New Yorku.
Když před smrtí rekapitulovala svůj život a vztahy, podle svědků si uvědomila, že prý nikdy moc nemilovala Mahlerovu hudbu, příliš se nezajímala o Werfelovu tvorbu a moc nerozuměla Gropiově architektuře. Údajně jen Kokoschkovy obrazy jí nebyly lhostejné, vždy na ni silně působily.
