Byl mužem mnoha profesí, ale především znalcem indiánů a kaktusů. Alberto Vojtěch Frič, cestovatel, botanik a etnolog, který zemřel přesně před sedmdesáti lety, 4. prosince 1944, pronikl do neprozkoumaných území a shromáždil tisíce dokladů indiánských kultur. Sestavil slovníky 36 indiánských jazyků a nářečí, zaznamenal mytologii a poznatky o životním způsobu domorodců i kolonistů v paraguayském Gran Chacu, v jižní Brazílii a v argentinské pampě. Indiáni jej pojmenovali Karaí Pukú (česky Dlouhý lovec), v Evropě byl znám též jako Lovec kaktusů.
Syn právníka a náměstka pražského primátora se narodil 8. září 1882 a poprvé odcestoval do Jižní Ameriky v osmnácti letech za kaktusy. Po setkání s domorodci však usoudil, že kaktusy odolají náporu bílé civilizace déle než domorodé kultury, a tak jeho botanický zájem ustoupil etnografickému nadšení.
Na své druhé cestě Frič prozkoumal pro paraguayskou vládu tok řeky Pilcomayo a proplul jím, což se nepodařilo žádné z předcházejících více než 20 expedic. Ze své třetí cesty si přivezl z Ameriky do Prahy Čerwuiše, indiána z kmene Čamakoko, jehož pobyt v Praze (1908 - 1909) inspiroval Jaroslava Haška k sepsání povídky Indián a pražská policie.
Čtvrtá cesta začala roku 1909 a Frič během ní dopravil Čerwiuše a patřičné léky ke kmenu Čamakoko (Chamacoco) v severní části Gran Chaca v Paraguayi. Na páté cestě Frič vystupoval nejen jako cestovatel a vědec, ale také jako oficiální pověřenec československé vlády. Uvažovalo se o jeho jmenování velvyslancem, ale nakonec z toho sešlo.
Později přestal jezdit, snad kvůli válce v Evropě i válce Bolívie s Argentinou, ale zřejmě i proto, že jeho zájem o etnografii kvůli nepochopení v odborných kruzích opadl. Frič zemřel na následky tetanu.
