Víte, čemu se říká street style? Stačí se rozhlédnout kolem sebe na chodníku, v tramvaji, v obchodním centru. Je to oblečení, které nosí dav, všichni, tedy ulice. Džíny nebo tmavé kalhoty, pohodlné boty, sako či bunda nenápadné barvy. Potíž je v tom, že většina lidí přestala rozlišovat oblečení na různé příležitosti. Stejně oblečení chodí do práce, ve volném čase, do divadel, do restaurací.
"Ty ses teda vyparádila..."
Tuhle jsem pozorovala v pražském divadle ABC, jak jsou oblečení lidé, kteří přišli na večerní představení. Přiznávám, že šmírování toho, co má kdo na sobě, mě velmi baví. A při té příležitosti jsem si vyslechla hovor tří dam ve věku okolo šedesátky.
"Teda, ty jsi zase vyparádila," řekla pěkně hlasitě jedna z nich. Měla šedé kalhoty, pohodlné černé polobotky a podivnou volnou halenku pestrých barev, která její postavu proměnila ve skříň. Žena, ke které jízlivá poznámka směřovala, byla oblečená takto: Černé kalhoty, zlaté balerínky, bílá košile a na krku několik šňůr zajímavé výrazné bižuterie.
Zatímco dáma jízlivá nebyla téměř nalíčená, dáma druhá měla pečlivě udělaný make-up, výrazně červenou rtěnku, červeně nalakované nehty. Třetí žena mlčela. Po chvíli přemýšlení řekla: "No já to taky s oblečením do divadla nijak nepřeháním. Nejsem jako tady naše Jaruš, abych se kvůli tomu nějak dvě hodiny předem strojila. Dnes lidé chodí do divadla oblečeni normálně, podívejte, mnozí mladí sem jdou rovnou z práce nebo ze školy." A spokojeně spočinula pohledem na mladém muži v džínách a svetru. Vypadala podobně jako ta první kritička. Stejně, jako když jde ráno do krámu pro rohlíky. Černé kalhoty, polobotky, barevná podivná silonová halenka.
Byla to prostě smutná ukázka, toho, jak v nás takzvaný styl ulice vyvolal pocit, že být takzvaně in znamená nosit to, co nosí všichni a všude. Ta krásná dáma, která si na sobě dala záležet, byla považována paradoxně za tu špatnou.
Oděvy podle příáležitosti
"Problém je, že si mnoho lidí odvyklo rozlišovat oblečení na různé příležitosti," říká Eliška Hašková Coolidge, která vyučuje etiketu. "Mnohdy mají pocit, že si se stejným oblečením vystačí v práci i ve společnosti, ale tak to není. U mladých lidí je ještě pochopitelné, že hledají, zkoušejí, střídají, ale od určitého věku, by měl člověk vědět co mu sluší, jak se kam hodí obléknout. Měl by mít šatník složený tak, aby byl schopen se během pár minut obléknout na jakoukoli příležitost. A není to otázka peněz. Já mám v šatníku věci, které nosím i dvacet let," vysvětluje.
Starší generaci obvykle stylisté a módní návrháři moc nechválí za to, jak chodí oblečená a jaký má styl. Já jsem však při svém pozorování outfitů lidí v divadlech, na koncertech či výstavách došla k příjemnému zjištění. U starší generace, narozdíl od té mladší, je mnohem častěji vidět, že vycházku na kulturou, přece jen bere jako příležitost se vyparádit. Zkrátka, ta paní, která si utahovala z kamarádky, že se do divadla krásně oblékla, je spíše výjimkou. Mezi staršími lidmi málokdy vidíme v divadle někoho ve sportovních kalhotách, ve svetru nebo snad v pohorkách, což se mezi studenty a mladými lidmi stalo poměrně běžné. Bohužel, je to poněkud nakažlivé. Mnoho lidé vyššího věku tímhle street stylem pomalu nasakuje a získává dojem, že projevem věčného mládí a svěžesti je chodit v džínách a tričku s nápisem stále, kamkoli, to znamená do práce, na nákup, na výlet, do kina, do divadla.
Dvaašedesátiletá Karla vypráví: "Pokaždé, když s manželem někam jdeme za kulturou, zlobí se, když chci, aby si oblékl oblek. Říká, že mladí chodí i do divadel běžně v džínách. Když si beru šaty, říká, že to přeháním, že dnes se už tak nerozlišuje, jaké oblečení se kam hodí. Tak si říkám, že už jsem asi stará a současné módě nerozumím."
Absence stylu a slušnosti
Ne, džíny a svetr v divadle nejsou projevem věčného mládí. Nejsou ani známkou toho, že se dotyčný zajímá o módu. Jsou jen ukázkou absolutní absence stylu a slušnosti. Pokud téhle epidemii podlehneme, můžeme se dočkat toho, že státní vyznamenání ve Vladislavském sále nebude přebírat ve fleecové sportovní mikině jen jeden režisér, ale že si tam prostě všichni jen tak odskočí v teplákovkách.
Generace mužů, která běžně chodila v oblecích , a žen, které sice měly málo oblečení, ale když šly do společnosti, pokaždé si ho vylepšily brožemi, límečky, květinami a bižuterií, už vymírá.
Generace další bohužel zažila dobu, kdy bylo záhodno chodit i do divadel v šátku a gumových holínkách, protože být vyfintěn automaticky znamenalo být podezřelý buržoazní příživník.
Tahle doba je naštěstí pryč, tak si to užívejte. A dejte všem těm mladým děvčatům a klukům, kteří chodí na výstavy a do divadel v teniskách, najevo, že to fakt není in. Ověšte se perlami, blýskavými řetízky a peřím. Nasaďte podpatky, byť byste se v nich do divadla doplazily z posledních sil.
Ať už je street style jakýkoli, když vyrazíte za kulturou, buďte dámami jako ta paní z divadla, které její kamarádky záviděly, jak skvěle vypadá.
