Kdysi byla moře i u nás
V Čechách i na Moravě se stále nacházejí zkameněliny mořských živočichů, kteří u nás žili v době křídy ( ryby před 90 milióny let ) i ještě dříve v prvohorách - v kambriu před 500 milióny let zde žili trilobiti. V dávné době se v České kotlině rozkládalo mělké křídové moře od Drážďan v Německu až po Moravu. ( tady se můžete podívat na přibližnou mapu světadílů v té době )
Pískovcové skály Českého Švýcarska, Českého ráje a mnohých dalších skalních útvarů jsou usazeniny ze dna moří, kde nacházíme mnoho pozůstatků mořských živočichů. Mořské usazeniny jsou i opuky a vápence na našem území. Dnes se ale považujeme za vnitrozemský stát, protože moře z našeho území již dávno ustoupilo. Když nostalgicky toužíme po širokém rozhledu na mořský obzor, chceme cítit vůni slaného vzduchu a plavat v mořské vodě, tak musíme z malé české kotliny vyrazit do zahraničí.
Moře českých králů
V historických dobách českých králů patřily k českým zemím i části pobřeží Jaderského moře. V husitském období se zakreslovalo do českých map i pobřeží Baltského moře, které dobývali Bratříci při spanilých jízdách. K území Rakouska-Uherska patřila v 19. století velká část dnešního pobřeží Chorvatska a Černé hory. Mnoho Čechů i Moravanů odcházelo pracovat do vzdálených částí c.k. mocnářství. Například můj prastrýc sloužil jako Čech na vojně u císařsko-královského válečného námořnictva na lodi "Korunní princ Eugen" jako zbrojmistr (quartierwaffenmeistr) v přístavu Boka Kotorská – právě v době Kotorské vzpoury v únoru 1918.
Jadran jako české moře
České menšiny dodnes žijí v Chorvatsku, Srbsku i Bosně a Hercegovině. A tak jezdím velmi rád k Jadranu za mou tetou ze Sarajeva, která si s manželem v době Jugoslávie postavila patrový domek na pobřeží Makarské riviéry. Když zanikla Jugoslávie, tak rázem mají rekreační objekt v zahraničním Chorvatsku. Pochopitelně je lepší být u moře na návštěvě u příbuzných než v hotelu, ve stanu nebo karavanu. V galerii jsem přidal několik snímků Jadranu z mého archivu. Rádi se tam opalujeme a plaveme jako za mlada. Nepsal jsem článek, co všechno dělám jako za mlada, ale zatím je toho dost od plachtění na malé plachetnici, přes potápění až po tenis a volejbal s přáteli na kurtech u hotelů. Občas vyrazím i na vysokohorskou turistiku v pohoří Biokovo nebo do Julských Alp. S trajekty se snadno dostaneme na zajímavé okolní ostrovy Hvar, Brač a Korčulu. Podle statistik jezdí každý rok k moři do Chorvatska a Černé hory více než 1 milión Čechů. Není se co divit. Není to daleko a snadno se tam domluvíme. Většinou tam Čechy vítají raději než Němce, kteří je kdysi okupovali. Není tam tolik pláží, kde se vám písek dostane do oblečení, jídla nebo i fotoaparátů. Naopak malé oblázky na plážích jsou čistější a příjemnější. Ale to většina z vás zná. ( je úterý 20.5 dopoledne a shodou okolností televize ČT2 uvedla ironický film s názvem „Obnažený národ“ o pobytu českých turistů v Chorvatsku) Jak říkají právě herci ve filmu – Jadran je to z 80% České Chorvatsko.
Bývalá česká flotila námořních lodí kotvila především v polském Štětíně na Baltu a často vykládala zboží v Hamburgu - Severní moře.
Mnoho moří v okolí - Norské, Severní, Baltské, Tyrénské, Ligurské
Většina z nás navštívila více moří a může porovnávat nejen kvalitu koupání, ale i okolí. Historických památek, služeb a prostředí. Na severu jsou moře většinou tmavší, kalnější a chladnější. Ta nás tolik nelákají. Přitažlivější je pro nás azurově modrá barva na Azurovém pobřeží Francie u Saint Tropez, jižních moří v Itálii, Španělsku, Řecku, Turecku, Tunisu či Egyptu. Každý si pak rád vybere podle svých možností časových i finančních. Někdo chce letět na Kanárské ostrovy a jiní až do Karibiku nebo na Havaj.
Koupání v Norském moři, které patří k Atlantiku, bylo pro mne nepříjemné a pod vodou nebylo v kalné vodě skoro nic vidět. V létě mělo teplotu 17°C. Když jsem si zaplaval v Japonsku v Tichém oceánu ve vrcholícím létě, tak se voda ohřála na 27°C. Pacifik měl ve stejném ročním období o 10°C víc než severní Atlantik a to je znát. Navíc pod vodou bylo moře u Japonska mnohem zajímavější a bohatší na faunu i flóru. Nejkrásnější koupání a potápění jsem zažil na italském ostrově Sardinie, kde se plážím říká právem Karibik Středomoří. Bělostný písek a voda průzračnější než na Jadranu. S Italy se sice člověk tak snadno nedomluví jako z Chorvaty, ale rád bych se tam ještě někdy zajel podívat. Ale letos to vypadá zase na cestu k Jadranu. Tam je to pro nás spolehlivě přátelské – České Chorvatsko. Pro jiné přátele z i60.cz je to zase jen a jen jejich známé místo jinde - třeba v Bulharsku, Řecku nebo Turecku.
Atavistické vzpomínky
Když sedím večer jako důchodce "na dovolené" u břehu moře, tak mne napadají verše. Těžko vyjádřitelné pocity chci uložit do slov, ale nedaří se to. Tlukot vln mi připomíná tep moře. Ale tady na i60-ce se ve verších již dříve jedna čtenářka vyznala z lásky k moři. Klidné večerní vlny vždy jen zašumí v oblázcích pláží a okolo voní pryskyřice borovic a oliv. Do toho slaná vůně moře a mám pocit, že když hvězdy vycházejí, tak jsem o pár desítek miliónů let zpátky a jakási dvojdyšná ryba na ploutvích váhavě vystupuje na břeh. To byli asi naši předci, kteří vyšli z mořské vody a dýchali jak žábrami, tak na souši i plícemi vytrénovanými přílivem a odlivem. Kdysi dávno jsem při plavání daleko v moři potkal skupinu hrajících si delfínů. Jsou to opravdu naši velmi inteligentní příbuzní. Nikam nespěchali a hráli si asi deset metrů od nás. Koukli se nás zvědavě jako na ty slabé pomalé plavce a skotačili dál. Asi si řekli, že s námi nebude žádná velká zábava. Nemohli jsme se na ně vynadívat. Pak si asi dali signál, že zábavy je dost a zmizeli rychle směrem k poloostrovu Pelješac. Asi je maminka delfíním pískáním zavolala k obědu k nějakému hejnu sardinek.
Možná, jsou ale naše vzpomínky na vodu a moře mnohem mladší. Když nás naše maminka nosila v sobě a plavali jsme v plodové vodě, tak jsme slyšeli tep jejího srdce a ne šumění moře. Každé dítě v lůně matky má na chvilku žábry, které ale zarostou. Proto asi rádi plaveme kdekoliv ve vodě, a pocitově se vracíme do toho bezpečného období před narozením. Jen ta voda musí být příjemně teplá a ne studená.
Když si doma přiložíme mořskou mušli k uchu, tak slyšíme zdánlivě zvuky vln moře. Slyšíme však jen kouzelný rytmus našeho srdce, který nás udržuje při životě už od doby plavání v mamince.